ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.148.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 148/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. října 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 6. 1999, sp. zn. 7a Ls 210 Js 1106/99, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců ve dvou případech podle §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1, č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §53 a §74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 6. 1999, sp. zn. 7a Ls 210 Js 1106/99, jenž nabyl právní moci dne 16. 9. 1999, byl J. M. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců ve dvou případech podle §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §53 a §74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí domluvě se zvlášť stíhanou osobou organizující převádění cizinců, se za přislíbenou odměnu ve výši 4000 Kč podílel na ilegální přepravě cizích státních příslušníků z České republiky na území Spolkové republiky Německo, a to dne 21. 1. 1999 na přepravě 20 osob a dne 22. 1. 1999 na přepravě 42 osob. Odsouzený v obou případech nejprve na dohodnutém místě v T. dohlížel na převzetí osob, jež byly předtím převedeny neznámým pěším převaděčem mimo povolený hraniční přechod přes česko-německou hranici na spolkové území, do pronajatého nákladního automobilu řízeného spoluodsouzeným K. Poté jel až do B. svým osobním automobilem zn. Renault, české státní poznávací značky AEJ 61-70, před nákladním automobilem přepravujícím převedené osoby jako hlídka, aby řidiče nákladního automobilu varoval pomocí mobilního telefonu před případnými policejními hlídkami. V obou případech přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady nezbytnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Pro tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Dne 7. 8. 2002 pod sp. zn. 4694/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. M. se za přislíbený finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch