ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.170.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 170/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. října 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. B., rozsudkem Zemského soudu v Ambergu, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 1 Kls 6 Js 7605/98, a to pro trestné činy úmyslného nedovoleného dovozu omamných látek, úmyslného nedovoleného obchodování s omamnými látkami, nedovoleného dovozu omamných látek v nemalém množství ve dvou případech a nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nemalém množství podle §29 odst. 1 č. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4, §3 odst. 1 č. 1, §1 odst. 1 zákona o omamných prostředcích ve spojení s přílohou III k §1 odst. 1 tohoto zákona, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Ambergu, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 1 Kls 6 Js 7605/98, jenž nabyl právní moci dne 21. 7. 1999, byl P. B. uznán vinným trestnými činy úmyslného nedovoleného dovozu omamných látek, úmyslného nedovoleného obchodování s omamnými látkami, nedovoleného dovozu omamných látek v nemalém množství ve dvou případech a nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nemalém množství podle §29 odst. 1 č. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4, §3 odst. 1 č. 1, §1 odst. 1 zákona o omamných prostředcích ve spojení s přílohou III k §1 odst. 1 tohoto zákona, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že v době od března do července 1998 se podílel, spolu s neznámou osobou bulharské národnosti, na dovozu omamných látek z České republiky do Spolkové republiky Německo a jejich prodeji. Podle předchozí dohody měl Bulhar obstarávat omamné látky v České republice, převážet je na německé území a na parkovišti u M. je předávat odsouzenému, který pro ně měl v Německu hledat odběratele, vyjednávat s nimi podmínky, omamné látky jim dodat a převzít kupní cenu. Z tržby měl odsouzenému vždy příslušet podíl ve výši 100 DM. Podle této dohody odsouzený od Bulhara vyzvedl na uvedeném místě celkem ve třech případech amfetamin, který předal ve V. svému odběrateli k dalšímu prodeji třetím osobám. V prvním případě došlo k předání cca. 30 g amfetaminu s obsahem báze nejméně 10% za celkovou cenu 1000 DM, a to v blíže nezjištěnou dobu v březnu nebo dubnu 1998. K druhému předání cca. 150 g amfetaminu za cenu 35 DM za gram plus 250 DM za dopravu, přičemž alespoň 30 g vykazovalo obsah báze nejméně 22% a zbytek nejméně 10%, došlo o dva týdny později v dubnu 1998. V posledním případě, v polovině července 1998, bylo předáno minimálně 297,68 g amfetaminu s obsahem báze nejméně 62%, za celkovou cenu 10 500 DM. Za první dva obchody přitom odsouzený obdržel dohodnutou odměnu ve výši 100 DM.
Pro tyto trestné činy byl P. B. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Dne 25. 9. 2002 pod sp. zn. 953/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. B. se dopustil velmi závažné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Rovněž je nutno přihlédnout k povaze dovážených a prodávaných omamných látek a jejich množství. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch