ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.171.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 171/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 7. října 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky I. Z., rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. 1 Ls 951 Js 25053/97, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona a §52, §69, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu tří let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. 1 Ls 951 Js 25053/97, jenž nabyl právní moci dne 11. 6. 1998, byl I. Z. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona a §52, §69, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že poskytl dne 25. 10. 1997 v ranních hodinách v oblasti O./O. pomoc 34 cizím státním příslušníkům podléhajícím vízové povinnosti, a to irácké, libanonské, turecké, jugoslávské a afghánské národnosti k jejich nedovolenému přicestování na území spolkové republiky a nedovolenému pobytu na spolkovém území tím, že cizince přijal do svého vozidla (transportér Renault české státní poznávací značky AU 46-22) a potom s cizinci nastoupil cestu do vnitrozemí, ačkoliv počítal s reálnou možností, že cizinci krátce předtím ilegálně přešli do Německa. Za cestu byla obžalovanému přislíbena majetková výhoda. Obžalovaný byl zadržen Spolkovou ochranou hranic dne 25. 10. 1997 na nájezdu na dálnici B.-O.
Za tento trestný čin byl I. Z. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu tří let.
Dne 25. 9. 2002 pod sp. zn. 4955/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. I. Z. se za přislíbený finanční prospěch podílel na ilegální přepravě značného počtu cizinců do vnitrozemí Spolkové republiky Německo. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu mimo jiné uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík