ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.18.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 18/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. března 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. W., rozsudkem Zemského soudu v Koblenzi, Spolková republika Německo, ze dne 5. 3. 1997, sp. zn. 2113 Js 24.754/96 -12 Kls-, a to pro trestné činy nedovoleného zásahu do silniční dopravy, nedovoleného provozování obchodů s omamnými prostředky v nemalém množství v součinnosti s nedovoleným dovozem omamných prostředků v nemalém množství podle §1 odst. 1, §3 odst. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných prostředcích, §7 odst. 2, §25 odst. 2, §52, §53, §64, §54, §315b odst. 1 č. 3, odst. 3, §315 odst. 3 č. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Koblenzi, Spolková republika Německo, ze dne 5. 3. 1997, sp. zn. 2113 Js 24.754/96 -12 Kls-, jenž nabyl právní moci dne 13. 3. 1997, byl M. W. uznán vinným trestnými činy nedovoleného zásahu do silniční dopravy, nedovoleného provozování obchodů s omamnými prostředky v nemalém množství v součinnosti s nedovoleným dovozem omamných prostředků v nemalém množství podle §1 odst. 1, §3 odst. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných prostředcích, §7 odst. 2, §25 odst. 2, §52, §53, §64, §54, §315b odst. 1 č. 3, odst. 3, §315 odst. 3 č. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozím dojednání s osobou, jež byla ve skutečnosti skrytým vyšetřovatelem zemského kriminálního úřadu Badenska-Würtemberska, zprostředkoval prodej celkem 2008,08 g kokainu mezi uvedeným skrytým vyšetřovatelem jako kupujícím a spoluodsouzeným H., jehož znal ze svého předchozího pobytu v D., jako prodávajícím, za smluvenou cenu ve výši 130 000 DM. K předání drogy došlo za přítomnosti odsouzeného W. dne 7. 6. 1996 okolo 17.00 hod na parkovišti před motorestem na dálnici B.-W. Při transakci byli H. a jeho řidič zadrženi policií, přičemž W. se podařilo z parkoviště ve voze uniknout. Při opouštění parkoviště vozem ohrozil zasahující služební vozidlo policie a dalšího policejního úředníka a nedbaje na jiné účastníky dopravy z místa odjel. Zadržen byl asi po 7 km jízdy po dálnici. Za zprostředkování transakce byla M. W. přislíbena skrytým vyšetřovatelem odměna ve výši 5000 DM za kilogram kokainu. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a tří měsíců.
Dne 24. 1. 2002 pod sp. zn. 2119/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle §155 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. W. se zprostředkováním výše uvedeného obchodu s drogou dopustil velice závažné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Rovněž je nutno přihlédnout k samotné povaze drogy (kokain), jakož i k jejímu množství (cca. 2 kg).Také násilné ohrožení zasahujících policistů bylo činem s poměrně vysokým stupněm společenské nebezpečnosti. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch