ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.180.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 180/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. listopadu 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. H., rozsudkem Zemského trestního soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 11. 4. 2000, sp. zn. 8cE Vr 9263/99 – Hv 1370/00, a to pro trestný čin úmyslného těžkého ublížení na těle podle §87 odst. 1 trestního zákoníku Rakouské republiky a trestný čin ve smyslu §50 odst. 1 č. 2 zákona o zbraních, k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského trestního soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 11. 4. 2000, sp. zn. 8cE Vr 9263/99 – Hv 1370/00, byl R. H. uznán vinným trestným činem úmyslného těžkého ublížení na těle podle §87 odst. 1 trestního zákoníku Rakouské republiky a trestný čin ve smyslu §50 odst. 1 č. 2 zákona o zbraních. Uvedených trestných činů se podle výroku o vině v uvedeném rozsudku dopustil tím, že dne 24. 10. 1999 ve V. pistolí Walther PPK, kal. 22 LR z krátké vzdálenosti několikrát vystřelil na S. K. a Z. V., čímž S. K. utrpěl dvě poranění stehna a Z. V. utrpěl průstřel pravé nohy mezi prvním a druhým prstem, což bylo spojeno i se zlomeninou nohy. Dále neoprávněně vlastnil a měl u sebe pistoli Walther PPK, kal. 22 LR. V odůvodnění citovaného rozhodnutí se pak podává, že k uvedenému útoku došlo, po předchozí dohodě odsouzeného s další osobou, uvedeného dne ve večerních hodinách ve V. na ulici Q., v blízkosti lokálu R. Odsouzený, který byl veden záměrem „uštědřit výprask“ S. K., na poškozené s úmyslem je těžce zranit vícekrát cíleně zamířil a vystřelil. Poté byl odvezen do obce W., kde v kontejneru ukryl své šaty a do obce P., kde v korytě řeky F. potopil střelnou zbraň. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku. Současně mu byla uložena povinnost zaplatit S. K. částku ve výši 150.000,- ATS a Z. V. částku ve výši 20.000,- ATS.
Dne 15. 10. 2002 pod sp. zn. 951/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného ozbrojování podle §185 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 či §222 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. H. se zejména dopustil závažného útoku proti zdraví jiných osob, který měl relativně těžké následky. K tomu si navíc opatřil a držel bez příslušného povolení střelnou zbraň. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody, a to přestože byl ukládán za podmínek §31 a §40 rakouského trestního zákoníku pouze jako trest dodatečný v rámci dodatečného odsouzení za část trestných činů spáchaných v souběhu. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel H a s c h