ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.187.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 187/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. listopadu 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státních občanů České republiky J. P., a J. J., rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 10 Ds 250 Js 4820/99 tie, a to pro trestný čin převádění cizích státních příslušníků podle §92a odst. 1 č. 1, č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §25 odst. 2, §52 a §69 odst. 1, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody u J. P. v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a u J. J. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 10 Ds 250 Js 4820/99 tie, jenž nabyl právní moci u J. J. dne 18. 10. 1999 a u J. P. dne 4. 1. 2000, byli oba jmenovaní uznáni vinnými trestným činem převádění cizích státních příslušníků podle §92a odst. 1 č. 1, č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §25 odst. 2, §52 a §69 odst. 1, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustili tím, že dne 6. 4. 1999 převzali za účelem převádění od osoby jménem „D.“ pronajatý transportér Peugeot SPZ ABA 77-75, aby s tímto vozidlem na německém spolkovém území převzali větší počet osob a odvezli je do L. Téhož dne přivedli J. P. a další osoba z českého státního území 29 osob afghánské, irácké, indské a palestinské národnosti přes zelenou hranici k domluvenému místu převzetí asi deset kilometrů za státní hranicí v blízkosti lesa mezi obcemi W. a K. a tam je předali J. J., který je nechal nastoupit do vozidla a převážel je směrem na L. Přitom byl zadržen orgány Spolkové ochrany hranic.
Za tento trestný čin byli odsouzeni k trestu odnětí svobody J. P. v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a J. J. v trvání jednoho roku a dvou měsíců. J. J. byl odebrán český řidičský průkaz na dobu jednoho roku a šesti měsíců.
Dne 30. 10. 2002 pod sp. zn. 818/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. P. a J. J. se podíleli na ilegální přepravě značného počtu cizinců do vnitrozemí Spolkové republiky Německo. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl jim mimo jiné uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík