ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.189.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 189/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana ve veřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2002 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudku soudu Slovenské republiky a rozhodl takto:
I. Podle §384a odst. 1 tr. ř. v trestní věci odsouzené J. Z., státní občanky České republiky, se u z n á v á na území České republiky rozsudek Okresního soudu v Trnavě, Slovenská republika, ze dne 17. 8. 2000, sp. zn. 4 T 98/00 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Trnavě ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 4 T 98/00.
II. Zrušuje se usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. června 1999, sp. zn. 11 Tcu 13/99, jímž podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky J. Z., rozsudkem Okresního soudu v Trnavě Slovenská republika, ze dne 29. 9. 1998, sp. zn. 4 T 198/98, a to pro trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. Slovenské republiky k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a k trestu vyhoštění.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trnavě, Slovenská republika, ze dne 17. 8. 2000, sp. zn. 4 T 98/00 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Trnavě ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 4 T 98/00 (tj. usnesení podle §131 tr. ř. Slovenské republiky o opravě písařské chyby), byla J. Z. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 trestního zákona Slovenské republiky. Za tento trestný čin jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, trest vyhoštění z území Slovenské republiky a současně jí byla uložena povinnost zaplatit poškozené Ľ. H. škodu ve výši 7. 187,80 Sk.
Podle skutkových zjištění soudu se obviněná uvedeného trestného činu dopustila tím, že dne 2. 7. 1998 kolem 00. 30 hod před objektem pohostinství a prodejny potravin č. 58 v obci T. po předchozím slovním a fyzickém nedorozumění bodla kuchyňským nožem o délce čepele 9 cm do horní levé části hrudníku J. F., kterému tím způsobila bodno-řezné poranění horního laloku levé plíce a následné masivní krvácení do levé hrudní dutiny, v důsledku kterého zemřel. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 8. 2000.
V současné době odsouzená J. Z. vykonává trest odnětí svobody ve věznici N. – Ch. ve Slovenské republice s tím, že podle vyjádření příslušného orgánu Slovenské republiky má být výkon trestu ukončen dne 2. 7. 2003.
Odsouzená projevila v žádosti adresované Ministerstvu spravedlnosti Slovenské republiky zájem o předání k výkonu trestu do České republiky, přičemž z obsahu žádosti pak vyplývá i její souhlas s tímto postupem.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 6. 11. 2002 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle §384a odst. 1 tr. ř. rozsudek citovaný ve výroku tohoto rozhodnutí uznal na území České republiky.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že zákonné podmínky pro uznání předmětného rozsudku slovenského soudu jsou v této věci splněny tak, jak jsou stanoveny ve Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech sjednané dne 29. 10. 1992 v Praze (uveřejněná pod č. 209/1993 Sb.) s odvoláním se na Úmluvu o předávání odsouzených osob sjednanou dne 21. 3. 1983 ve Štrasburku (uveřejněna pod č. 553/1992 Sb.).
Z předložených podkladů bylo zjištěno, že odsouzená J. Z. je podle osvědčení o státním občanství, vydaného Magistrátem města O. dne 25. 6. 2002, občankou České republiky, která vyjádřila žádostí adresovanou Ministerstvu spravedlnosti Slovenské republiky souhlas s předáním, přičemž je pravomocně odsouzena za trestný čin, který je trestný i podle právního řádu České republiky (trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák.) a zbytek trestu odnětí svobody, který je u ní třeba ještě vykonat, převyšuje dobu šesti měsíců. Uznání cizozemského rozhodnutí v posuzované věci by nebránila ani ta okolnost, že by odsouzená J. Z. případně měla dvojí státní občanství. Ve výše již citovaném sdělení Magistrátu města O. je totiž uvedeno, že J. Z. má, kromě českého státního občanství, též státní občanství Slovenské republiky, nabyté narozením po svých rodičích. Relevantní je v této souvislosti zjištění, že je státní občankou České republiky.
Proto Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodl o uznání cizozemského rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku ad I.).
V řízení o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání výše již uvedeného odsouzení bylo také zjištěno, že usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 6. 1999, sp. zn. 11 Tcu 13/99, bylo k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnuto, že se podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení J. Z. rozsudkem Okresního soudu v Trnavě, Slovenská republika, ze dne 29. 9. 1998, sp. zn. 4 T 198/98, a to s účinky vyplývajícími z §4 odst. 3 zák. o Rejstříku trestů, tzn. že se na takové odsouzení cizozemským soudem hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Stejné účinky ovšem nastávají v případě, že Nejvyšší soud České republiky rozhodne podle §384a odst. 1 tr. ř. o uznání cizozemského rozsudku.
V posuzované věci bylo přitom zjištěno, že jak toto rozhodnutí o uznání cizozemského odsouzení, tak dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o zápisu takového odsouzení se týká téhož skutku. Stalo se tak v důsledku toho, že původní rozsudek Okresního soudu v Trnavě, ze dne 29. 9. 1998, sp. zn. 198/98, byl zrušen na podkladě mimořádného opravného prostředku (ke stížnosti pro porušení zákona) rozsudkem Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 5 Tz 4/2000. Za této situace již přestal existovat právní podklad pro výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 6. 1999, sp. zn. 11 Tcu 13/99, o zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů. Ovšem v evidenci Rejstříku trestů by u J. Z. byla vykazována dvě odsouzení cizozemskými soudy s různými daty jejich vydání a různých spisových značek. Proto Nejvyšší soud v rámci tohoto řízení výrokem ad II.) rozhodl o zrušení dříve již učiněného rozhodnutí o zápisu do evidence Rejstříku trestů týkající se stejné věci odsouzené J. Z., které v mezidobí ztratilo svůj právní podklad.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík