ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.191.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 191/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. prosince 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky M. M., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 10 Ds 210 Js 8190/98, a to pro trestný čin převádění cizinců za účelem výdělku ve třech případech a v jednom případě ve stadiu pokusu podle §92a odst. 2 č. 1, odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 3 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §22, §23, §25 odst. 2, §9 odst. 1, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 10 Ds 210 Js 8190/98, který nabyl právní moci dne 17. 2. 1999, byl M. M. uznán vinným trestným činem převádění cizinců za účelem výdělku ve třech případech a v jednom případě ve stadiu pokusu podle §92a odst. 2 č. 1, odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 3 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §22, §23, §25 odst. 2, §9 odst. 1, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustili podstatě tím, že dne 10. 8. 1996 spolu s P. N. a I. N. a s 28 osobami různé národnosti jeli z obce V. Š., Česká republika, v nákladním automobilu zn. Fiat Ducato směrem k zelené hranici do Spolkové republiky Německo, kde měly být převáděné osoby předány pěšímu převaděči. Při příjezdu k hranici byli všichni asi tři kilometry od německo-české hranice zadrženi orgány České policie a poslání zpět, čímž byl zmařen zamýšlený nedovolený přechod hranice do Spolkové republiky Německo. Krátce na to, v noci ze dne 2. 9. 1996 na 3. 9. 1996 převáděl obžalovaný 31 dospělých osob a 9 dětí již nezjistitelné národnosti, kteří potřebovali ke vstupu do Spolkové republiky Německo vízum, z místa ležícího v blízkosti hranice do místa zvaného S. Od obžalovaného převzal zmíněné osoby na hranici, ale ještě na českém státním území další pěší převaděč a převedl 40 osob pěšky přes zelenou hranici do Spolkové republiky Německo. O den později, v noci ze dne 3. 9. na 4. 9. 1996 převedl obžalovaný opět 28 cizinců s vízovou povinností do lokality S., kde je opět předal pěšímu převaděči, který je pak převedl přes zelenou hranici do Německa. V těchto třech případech obžalovaný věděl, že žádná z převáděných osob neměla doklady nezbytné pro vstup do Spolkové republiky Německo a doklady k pobytu. Za tuto činnost obdržel obžalovaný vždy peněžitou odměnu. Obžalovaný pak dále v noci ze dne 11. 6. na 12. 6. 1998 převzal v L. 8 kosovských Albánců, aby je spolu s D. K. pěšky převedli přes zelenou hranici na smluvené místo převzetí v blízkosti obce N. a předali je řidiči osobního automobilu. Byl však v časných ranních hodinách dne 12. 6. 1998 zastaven příslušníkem ostrahy hranic. I v tomto případě obžalovaný věděl, že žádná z převáděných osob neměla nezbytné doklady ke vstupu do Spolkové republiky Německo a povolení k pobytu. Obžalovaný jednal ve všech případech za tím účelem, aby si opatřil nikoli jen přechodný zdroj příjmů v určité výši.
Za to byl M. M. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců.
Dne 7. 11. 2002 pod sp. zn. 5101/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který jsou trestný i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. M. se za přislíbený finanční prospěch ve více případech podílel na ilegální přepravě značného počtu cizinců do Spolkové republiky Německo. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti ve více případech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu mimo jiné uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v citelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n i : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík