ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.192.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 192/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. listopadu 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. K., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 10. 6. 1996, sp. zn. 201 Ls 142 Js 2026/96, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v organizované skupině ve čtyřech případech podle §92b odst. 1, 2 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 10. 6. 1996, sp. zn. 201 Ls 142 Js 2026/96, jenž nabyl právní moci ve vztahu k V. K. téhož dne, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v organizované skupině ve čtyřech případech podle §92b odst. 1, 2 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že jako pěší převaděč převaděčské organizace, zabývající se ilegální přepravou cizinců ze třetích zemí z České republiky do Spolkové republiky Německo, převedl přes česko-německou státní hranici mimo povolený hraniční přechod na spolkové území ve dnech 4. 10., 25. 10. a 14. 11. 1995 vždy čtyři a dne 18. 11. 1995 tři cizí státní příslušníky. Převedené osoby předal na smluveném místě dalšímu členu převaděčské organizace k navazující přepravě do vnitrozemí, sám byl odvezen spoluodsouzeným F. zpět do České republiky. V posledním případě byl před předáním osob zadržen příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Vždy přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za svůj podíl na každé akci obdržel částku ve výši 2.000,- Kč, v posledním případě mu byla odměna ve shodné výši přislíbena. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Dne 7. 11. 2002 pod sp. zn. 4991/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. ř.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. K. se za úplatu opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu osob přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch