ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.198.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 198/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. listopadu 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. P., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. 10 Ls 210 Js 14851/99, a to pro trestný čin výdělečného ilegálního převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. 10 Ls 210 Js 14851/99, jenž nabyl právní moci dne 22. 6. 2000, byl J. P. uznán vinným trestným činem výdělečného ilegálního převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že se jako pěší převaděč účastnil na organizované ilegální přepravě cizích státních příslušníků z České republiky do Spolkové republiky Německo. Konkrétně v noci na 17. 12. 1998 spolu s další osobou převedl 20 cizinců z obce K. přes „zelenou hranici“ v blízkosti obce S.?N. Osoby měl dovést k parkovišti u spojovací silnice do obce S., kde měly být předány k další přepravě automobilem do vnitrozemí. Nedaleko od místa převzetí byly převáděné osoby zadrženy příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Dále pak v noci na 18. 6. 1999 převedl 12 cizinců na spolkové území přes „zelenou hranici“ stejným místem jako v předchozím případě, přičemž k předání osob motorizovanému převaděči opět nedošlo, neboť byly zadrženy policejními orgány. V noci na 1. 11. 1999 spolu s dalšími osobami převáděl přes „zelenou hranici“ u obce S. na spolkové území celkem 33 osob. Tyto dovedli k příjezdové cestě k M. k., kde je převzala další osoba k navazující přepravě automobilem do německého vnitrozemí. Odsouzený P. přitom ve všech případech jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za každou převedenou osobu mu byla přislíbena odměna ve výši 70 DM, přičemž sám počítal za osobu 30 DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Dne 12. 11. 2002 pod sp. zn. 4759/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. P. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel H a s c h