ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.199.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 199/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. 11. 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky M. Š., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 218 Ds 142 Js 063645/98, a to pro trestné činy převádění cizinců, jízdy bez řidičského průkazu a falšování listin podle §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, §92 odst. 1 č. 1, 2, §6, §3 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §21 odst. 1 věta první zákona o silničním provozu Spolkové republiky Německo, §267 odst. 1, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 218 Ds 142 Js 063645/98, který nabyl právní moci dne 5. 3. 1999, byl M. Š. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců, jízdy bez řidičského průkazu a falšování listin podle §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, §92 odst. 1 č. 1, 2, §6, §3 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §21 odst. 1 věta první zákona o silničním provozu Spolkové republiky Německo, §267 odst. 1, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 16. 10. 1998 mezi 5.00 a 6.00 hod. ranní vzal v oblasti obcí S. C. do transportéru Peugeot J 5 Boxer celkem sedm jugoslávských státních příslušníků, kteří byli předtím podle dohody převedeni převaděči přes česko německou hranici, a měl tyto osoby dopravit do L. Obžalovaný věděl, že tyto osoby nemají potřebná povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo, přičemž řídil motorové vozidlo i přesto, že neměl řidičské oprávnění a před jízdou připevnil na vozidlo, které pak řídil, státní německou poznávací značku, která k tomuto motorovému vozidlu nepatřila, za účelem oklamání.
Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců.
Dne 12. 11. 2002 pod sp. zn. 4537/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činů, které jsou trestné i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činů a druhem trestu, který za ně byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. Š. se za přislíbený finanční prospěch podílel na ilegální přepravě většího počtu cizinců na území Spolkové republiky Německo. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Činu se dopustil tak, že řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění, přičemž na vozidlo připevnil falešnou státní poznávací značku. Pokud jde o druh trestu, byl mu mimo jiné uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík