ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.2.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 2/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. V., roz. K., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 2. 1998, sp. zn. 10 Ds 210 Js 13338/97, a to pro trestné činy ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a nedovoleného vstupu do země a nedovoleného pobytu v ní podle §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 2. 1998, sp. zn. 10 Ds 210 Js 13338/97, jenž nabyl právní moci dne 20. 2. 1998, byl J. V. uznán vinným trestnými činy ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a nedovoleného vstupu do země a nedovoleného pobytu v ní podle §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že po jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v České republice dne 6. 9. 1997, na základě předchozí domluvy s dalšími osobami jako organizátory převádění, přivezl v České republice 3 irácké státní příslušníky a jednoho tuniského státního příslušníka k česko - německému hraničnímu přechodu u J., kde je převzal do osobního automobilu další český převaděč. J. V. poté sám pěšky převedl 4 Araby přes „zelenou hranici“ na území Spolkové republiky Německo, kde převzal osobní automobil zn. Škoda, k další přepravě těchto osob do D. V obci P. byl orgány Spolkové ostrahy hranic dne 10. 9. 1997 zadržen. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují potřebnými doklady pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Rovněž si byl vědom, že sám má vstup do Spolkové republiky Německo zakázán, a to na základě nařízení města B. ze dne 24. 2. 1993, jímž byl vyhoštěn a byl mu vysloven zákaz vstupu do země. Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Dne 10. 1. 2002 pod sp. zn. 3010/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. V. jednak spolupůsobil v organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu, a jednak sám, ač si byl vědom, že mu byl vstup na území Spolkové republiky Německo zakázán, na německé území v souvislosti s převáděním osob vstoupil a pobýval na něm. Zejména v prvním případě se jedná o, v posledních letech velmi rozšířenou, nebezpečnou trestnou činnost, která současně narušuje i zájmy České republiky. Závažnost předmětného činu je výrazně zvyšována skutečnostmi vztahujícími se k osobě odsouzeného, podávajícími se jednak ze samotného rozsudku německého soudu a jednak z opisu evidence Rejstříku trestů, vyžádaného v tomto řízení Nejvyšším soudem. Odsouzený se činu dopustil pouze několik dní po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v České republice, v minulosti byl ve Spolkové republice Německo opakovaně trestán, a to i za trestnou činnost spočívající v ilegálním převádění cizinců a nedovoleném vstupu a pobytu v zemi, a přes výše citované rozhodnutí o vyhoštění a zákazu vstupu na německé území opakovaně na toto vstupoval a byl vracen zpět do České republiky. Pokud jde o druh uloženého trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, jehož trvání již nelze označit za krátké. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch