ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.201.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 201/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. 11. 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky J. P., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 1999, sp. zn. 200 Ls 142 Js 012706/99, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve čtyřech případech podle §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §53, §54 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 1999, sp. zn. 200 Ls 142 Js 012706/99, který nabyl právní moci dne 25. 8. 1999, byl J. P. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve čtyřech případech podle §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §53, §54 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že ve třech případech, a to dne 29. 9. 1998, dne 15. 10. 1998 a blíže nezjištěného dne v polovině listopadu 1998 přepravil postupně 36, 28 a 5 cizích státních příslušníků ze třetích zemí z L., Česká republika, pěšky mimo hraniční přechod přes česko – německou hranici do Spolkové republiky Německo do obce H., kde cizince převzal další spolupachatel a přepravil je motorovým vozidlem dále do vnitrozemí. Ve čtvrtém případě dne 20. 12. 1998 převedl 18 cizích státních příslušníků ze třetích zemí v obvodu obce R. mimo hraniční přechod přes česko – německou hranici do Spolkové republiky Německo, kde cizince převzal další spolupachatel a měl je přepravit dále do vnitrozemí. V tomto případě k tomu však nedošlo, protože cizinci i obžalovaný byli zadrženi příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Obžalovaný věděl ve všech čtyřech případech, že převádění cizinci neměli povolení ke vstupu do země, ani povolení k pobytu na území Spolkové republiky Německo. Ve třech případech obdržel vždy odměnu ve výši 20 DM za jednu osobu. V posledním případě mu byla přislíbena odměna v celkové výši 720 DM.
Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců.
Dne 13. 11. 2002 pod sp. zn. 4708/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činů a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. P. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální přepravě značného počtu cizinců do Spolkové republiky Německo. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu mimo jiné uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v citelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík