ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.203.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 203/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. 11. 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky P. M., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 3. 2000, sp. zn. 10 Ds 210 Js 3024/99, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 3. 2000, sp. zn. 10 Ds 210 Js 3024/99, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2000, byl P. M. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 21. 7. 1998 jel osobním automobilem Ford Transit na smluvené místo předání u obce T., kde toto auto předal zvlášť stíhanému P. M., který mezitím přešel s cizinci pěšky přes zelenou hranici na smluvené místo srazu; do zmíněného vozidla nastoupilo 29 kosovských Albánců a zvlášť stíhaný P. M. je měl převézt dále do vnitrozemí Spolkové republiky Německo. Obžalovaný po svém návratu do České republiky obdržel od svého objednatele částku 100 DM.
Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Dne 13. 11. 2002 pod sp. zn. 4825/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činů a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. M. se za finanční prospěch podílel na organizování ilegální přepravy značného počtu cizinců do Spolkové republiky Německo. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík