ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.209.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 209/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. listopadu 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. N., rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 7. 9. 2000, sp. zn. 3 Ls 3 Js 2685/00, a to pro trestný čin převádění cizinců ve dvou případech a pro pokus o převádění cizinců podle §92 I č. 6, č. 1, §92a I č.1, č. 2, §92a III Cizineckého zákona, §22, §23 I, II, §25 II, §53 tr. zákona Spolkové republiky Německo k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok a devět měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 7. 9. 2000, sp. zn. 3 Ls 3 Js 2685/00, jenž nabyl právní moci 7. 9. 2002, byl D. N. uznán vinným trestným činem převádění cizinců ve dvou případech a pokusem o převádění cizinců podle §92 I č. 6, č. 1, §92a I č.1, č. 2, §92a III Cizineckého zákona, §22, §23 I, II, §25 II, §53 tr. zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se dopustil tím že :
1. Dne 23. 12. 1999 v 01.00 hod přicestoval do Německa vozem Fiat UNO SPZ: AHU 73 - 80, patřící jeho přítelkyni, aby po předchozí instrukci zajišťoval a případně varoval před případnými policejními kontrolami samostatně stíhaného B. B. řídícího vozidlo Fiat Ducato české SPZ: AHZ 72 - 32 , který měl tímto vozidlem vzít a dále do N. převézt cizince, a to 29 Tamilů, kteří před tím překročili bez potřebných povolení k pobytu na spolkovém území ilegálně \"zelenou hranici\" , což bylo obžalovanému známo. Za to měl obdržet odměnu ve výši 5.000,- Kč.
2. Získal odděleně stíhaného českého státního příslušníka J. K., aby za odměnu napomáhal při převádění cizinců z České republiky do Německa, přičemž ho za tím účelem seznámil s lokalitami určenými k převádění cizinců a dne 27. 2. 2000 mu dodal malý transportér Peugeot, SPZ : AU 59 - 96 a přikázal mu, aby jel k dohodnutému parkovišti u obce W. Po té mu v 5.30 hod 28. 2. 2000 mobilem zavolal přikázal mu jet na místo převzetí v blízkosti obce E., aby tam vzal do vozu osoby, které ilegálně přešly z České republiky do Německa. Na základě tohoto příkazu J. K. přepravoval 20 Tamilů ze S. L., kteří krátce předtím bez víza překročili \"zelenou hranici\" z České republiky do Německa a hodlal je dopravit do blízkosti města N., přičemž byl v 7.20 hod na této cestě orgány policejní inspekce zastaven a zadržen. Za úspěšnou realizaci měl přislíbenu od neznámého příkazce odměnu ve výši 5. 000,-Kč.
3. Dne 9. 3. 2000 ve 20. 00 hod jel s osobním vozem Fiat UNO, SPZ: AHU 73 ? 80, společně s odděleně stíhaným M. C., který jel skříňovou dodávkou zn. Daimler - Benz Sprinter, SPZ MBM 89 - 95, z P. do N., aby se tam spolu účastnili při převádění cizinců tak, že obžalovaný měl svým autem doprovodit a jistit na českém i německém území vozidlo M. C. určené k převádění, a který měl poté co se obě vozidla dostanou přes hraniční přechod Waidhaus vzít u obce E. osm Tamilů, kteří krátce předtím přišli za vedení pěšího převaděče přes \"zelenou hranici\" z České republiky do Německa, aniž by měli potřebná povolení k pobytu na spolkovém území, a měl je přepravit do blízkosti N. K tomu však již nedošlo, neboť tato skupina Tamilů byla orgány Hraniční policejní inspekce zadržena a poslána zpět do ČR a obžalovaný pak byl u obce P. zatčen. Za to mu byla neznámým příkazcem přislíbena odměna ve výši 8.000,- Kč.
Za tyto trestné činy pak byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.
Dne 21. 11. 2002 pod sp. zn. 4892/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. N. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26 . listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík