ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.212.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 212/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. B., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 1998, sp. zn. 210 Ds 142 Js 065433/97, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1, č. 1, 6 cizineckého zákona §52, §56 odst. 3, §69, §69a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 1998, sp. zn. 210 Ds 142 Js 065433/97, jenž nabyl právní moci dne 28. 1. 1998, byl M. B. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1, č. 1, 6 cizineckého zákona §52, §56 odst. 3, §69, §69a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že poté, co byl dne 22. 10. 1997 osloven blíže neznámými osobami, zda si nechce vydělat peníze přepravou osob převedených pěším převaděčem přes státní hranici na německé území do D. za odměnu ve výši 50,- DM za osobu, s tímto návrhem souhlasil a s pronajatým nákladním automobilem zn. Avia, české státní poznávací značky DCA 30-85, přicestoval do Spolkové republiky Německo, kde čekal asi do 3:00 hod. dne 23. 10. 1997 v lokalitě H. v blízkosti hotelu. Poté přistoupil ke kabině řidiče český pěší převaděč a sdělil mu, že přivedl převedené osoby. Ty nechal odsouzený, aniž by místo řidiče opustil, nastoupit do úložného prostoru, přičemž se domníval, že poveze 10 až 15 osob. Po ujetí asi dvou kilometrů ve směru na B. S. byl zastaven policií, která v ložném prostoru vozidla objevila 20 kosovských Albánců. Odsouzený přitom jednal s vědomím, že převedené osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Dne 22. 11. 2002 pod sp. zn. 4718/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. B. se za přislíbený finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch