ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.214.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 214/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. L., rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 27. 5. 1997, sp. zn. 3 Ds 951 Js 1516/97, a to pro trestné činy ilegálního převádění cizinců a padělání listin podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §267 odst. 1, §52, §53, §69 – 69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 27. 5. 1997, sp. zn. 3 Ds 951 Js 1516/97, jenž nabyl právní moci dne 4. 6. 1997, byl P. L. uznán vinným trestnými činy ilegálního převádění cizinců a padělání listin podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §267 odst. 1, §52, §53, §69 – 69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s blíže neurčenou osobou podílející se na organizaci převádění cizinců a po seznámení se s trasou dopravy převedených osob na německém území, se ve dvou případech v lednu 1997 podílel jako motorizovaný převaděč na převedení cizích státních příslušníků z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Konkrétně dne 2. 1. 1997 poté, co přijel pro tyto účely mu předaným osobním automobilem na území Spolkové republiky Německo, vyměnil českou státní poznávací značku vozidla za odcizenou německou státní poznávací značku. V obci O. vzal do vozu jednoho palestinského státního příslušníka, který přicestoval do SRN přes zelenou hranici za pomoci pěšího převaděče, nepodařilo se mu však jízdu jež měla směřovat do B. zahájit, neboť byl zadržen orgány Spolkové ostrahy hranic. Dne 16. 1. 1997 okolo poledne pak v obci G. do pro tyto účely mu předaného osobního automobilu převzal pět jugoslávských státních příslušníků, kteří přešli na německé území z České republiky přes zelenou hranici, jednoho z nich přitom do zavazadlového prostoru vozu. Po krátkém úseku jízdy směřující opět do B. byl zadržen příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Za každou jízdu mu byla přislíbena odměna ve výši 5.000,- Kč. Jednal přitom vždy s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo.
Dne 26. 11. 2002 pod sp. zn. 5102/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. L. se za účelem získání přislíbeného finančního prospěchu opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch