ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.217.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 217/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. H., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 220 Ds 142 Js 009001/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č.1 a 2, §92 odst. 1 č.1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 220 Ds 142 Js 009001/00, jenž nabyl právní moci dne 18. 6. 2000, byl Z. H. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1, č.1 a 2, §92 odst. 1 č.1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 10. 2. 2000 ve 21. 30 hod vzal v oblasti obce L. dle pokynu blíže neznámého příkazce H. do obytného vozu FIAT DUCATO, české SPZ LTA 42 – 71, které si za tím účelem pronajal, 26 afgánských státních příslušníků, kteří předtím přicestovali pěšky v oblasti obce H. přes česko-německou hranici na spolkové území a které měl dopravit dále do vnitrozemí Spolkové republiky Německo, přičemž věděl, že tito cizinci z třetích zemí nemají doklady potřebné pro legální pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za to měl obdržet odměnu ve výši 6.000,-Kč , která měla pokrýt jeho náklady. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Dne 4. 12. 2002 pod sp. zn. 4894/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z. H. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík