ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.222.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 222/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. V., rozsudkem Okresního soudu v Garmisch-Partenkirchenu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 12. 1999, sp. zn. 3 Ls 69 Js 33500/99, a to pro trestný čin společně spáchané závažné krádeže v organizované skupině ve třech věcně souvisejících případech podle §25 odst. 2, §53, §54, §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta 2 bod 2, §244a odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Garmisch-Partenkirchenu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 12. 1999, sp. zn. 3 Ls 69 Js 33500/99, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl D. V. uznán vinným trestným činem společně spáchané závažné krádeže v organizované skupině ve třech věcně souvisejících případech podle §25 odst. 2, §53, §54, §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta 2 bod 2, §244a odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že ve třech případech odcizil z pokladniček na milodary v blíže neurčených kostelech peněžní hotovost, a to dne 14. 10. 1999 v M. nejméně 120,- DM, dne 15. 10. 1999 v A. nejméně 400,- DM a dne 16. 10. 1999 v G.-P. nejméně 30,- DM. Odsouzený V. vždy vytahoval peníze z pokladniček pomocí měřícího pásma opatřeného na obou stranách lepící páskou, zatímco spoluodsouzený V. mu „dělal zeď“. Oba odsouzení přicestovali do Spolkové republiky Německo s úmyslem páchat výše uvedenou trestnou činnost, a to jako členové organizované skupiny, která se na krádeže peněz z pokladniček na milodary v kostelech specializovala. Další dva členové skupiny vyhledávali následně vykradené kostely a jim byla také odváděna část kořisti. Pro tento trestný čin byl D. V. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Dne 6. 12. 2002 pod sp. zn. 866/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. V. se jako člen organizované skupiny dopustil úmyslného majetkového trestného činu, spáchaného více útoky v krátkém časovém rozmezí, navíc směřujícího proti majetku církevní organizace, pocházejícímu z darů a určenému zpravidla k charitativním účelům. Závažnost činu je zde podstatnou měrou zvyšována skutečností, že jmenovaný byl pro totožnou trestnou činnost většího rozsahu již v minulosti odsouzen, a to rozsudkem Zemského soudu v Kremži na Dunaji, Rakouská republika, ze dne 29. 1. 1998, sp. zn. 14 Vr 547/97 – 14 Hv 19/97, přičemž usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 2. 2000, sp. zn. 11 Tcu 32/99, bylo rozhodnuto u zaznamenání údajů o tomto odsouzení do evidence Rejstříku trestů České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch