ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.225.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 225/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky L. V. a J. P., rozsudkem Okresního soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 4 Ds 951 Js 2185/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 , §92 odst. 1, č. 1 a 6 cizineckého zákona, §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody u každého obviněného v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 4 Ds 951 Js 2185/00, jenž nabyl právní moci dne 7. 7. 2000, byli L. V. a J. P. uznáni vinnými trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 , §92 odst. 1, č. 1 a 6 cizineckého zákona, §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustili tím, že dne 27. 1. 2000 převzali na benzínovém čerpadle A. v L. vozy, obviněný P. transportér začky Renault Traffic, české SPZ CLA 09-17, v kterém bylo na ložné ploše 28 cizinců a obviněný V. vůz Škoda SPZ LTH 61-20, v kterém seděli 3 cizinci, kteří byli makedonské, afgánské a íránské národnosti, bylo mezi nimi 5 dětí, které ještě nedovršily sedmi let, měli vízovou povinnost a neměli povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo, o čemž oba obvinění museli vědět. Na pokyn spolupachatele následovali vůz značky BMW, který je navedl do blízkosti německo – české hranice v obvodu J., kde 31 cizinců vystoupilo a převzal je pěší převaděč, který je převedl mimo povolený hraniční přechod, který zůstal neznámý a převedl pak cizince přes zelenou hranici na území Spolkové republiky Německo. Obžalovaní pak vstoupili přes hraniční přechod S. do Německa, kde v obci N. na autobusové zastávce zvané „ E.“ opět naložili původních 31 cizích státních příslušníků. Dle dohody měl obviněný V. fungovat jako vozidlo vpředu. Obviněnému V. byla za tuto činnost přislíbena celková finanční odměna ve výši 600,- DM a obviněnému P. bylo slíbeno prominutí jeho dluhu ve výši 15.000,-Kč a za každý ujetý kilometr na trase L. – L. částka 10,- Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen každý z nich k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Dne 6. 12. 2002 pod sp. zn. 4928/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. V. a J. P. se pro finanční prospěch podíleli na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl obviněným uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík