ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.227.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 227/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. H., rozsudkem Zemského soudu v Mnichově II, Spolková republika Německo, ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 1 JKLs 21 Js 36270/97, a to pro trestný čin těžké krádeže s nebezpečným tělesným poraněním podle §249 odst. 1, §250 odst. 1 č.2, §223a .a. F., §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §105 odst. 1, odst. 3, §17, §18 zákona pro mladistvé Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Mnichově II, Spolková republika Německo, ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 1 JKLs 21 Js 36270/97, jenž nabyl právní moci dne 18. 11. 1998, byl P. H. uznán vinným trestným činem těžké krádeže s nebezpečným tělesným poraněním podle §249 odst. 1, §250 odst. 1 č.2, §223a a. F., §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §105 odst. 1, odst. 3, §17, §18 zákona pro mladistvé Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že se dne 29. 10. 1997 kolem 6:00 hod. ráno, v prostorách restaurace „G. B.“ ve B. T., Spolková republika Německo, kde v předcházející době pracoval, rozhodl vzít poškozenému W. násilím jeho peněženku, aby si tak vymohl pohledávku, kterou u poškozeného měl ze mzdy, kterou mu nezaplatil ve výši asi 4.000,- DM. Za tím účelem si vzal železnou trubku, která ležela pod pokladním stolem v kuchyni, jednalo se o nohu slunečníku, která byla celkem 56 cm dlouhá a vážila asi 2.400 gramů. Následně se postavil v kuchyni tak, aby ho poškozený W., když vstoupí, neviděl. Když poškozený vstoupil a otočil se zády k obviněnému a chtěl otočit světelný spínač, uhodil ho obviněný železnou trubkou, kterou držel v levé ruce silně a cíleně na pravé rameno poškozeného. Ten, protože tuto ránu naprosto nečekal, neměl možnost se vůbec bránit, udělal ještě dva tři kroky, opřel se o stěnu. Hlavu měl tak pravou stranou položenu na stěnu a tím fixovánu. V tomto okamžiku mu obviněný zasadil silnou ránu pěstí nebo trochu lehčí ránu železnou trubkou na levou stranu hlavy. Poté vytáhl obviněný naprosto omráčenému W. jeho peněženku z kapsy u kalhot, v které se nacházelo 540, DM v hotovosti, 3 kreditní karty a jedna EC – karta a vzal ještě W. mobilní telefon značky Siemens S 3, který ležel na stole.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Dne 25. 4. 2002 pod sp. zn. 2702/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším se jedná o trestný čin loupeže podle §234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. H. se dopustil skutku, jenž je i podle českého právního řádu zvlášť závažným trestným činem. Použil přímého fyzického násilí vůči poškozenému za účelem zmocnění se cizích věcí (peněz) a způsobil poškozenému poměrně závažné zranění. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík