ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.26.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 26/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. března 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky K. R., rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 24. 11. 1998, sp. zn. 851 Ds 247 Js 224210/98, a to pro trestný čin společné krádeže v méně závažném případě podle §249 odst. 1, 2, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 24. 11. 1998, sp. zn. 851 Ds 247 Js 224210/98, jenž nabyl právní moci téhož dne, byla K. R. uznána vinnou trestným činem společné krádeže v méně závažném případě podle §249 odst. 1, 2, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustila tím, že dne 5. 4. 1997 okolo 16.00 hod. v M., zatáhla blíže neznámého, patrně podnapilého muže ve věku asi 80 let, do zadního dvora usedlosti, kde jej neschopného odporu políbila na ústa, jednou rukou sáhla na jeho pohlavní úd a druhou rukou prohledala všechny kapsy jeho kalhot a saka, odkud mu odcizila nejméně 100 DM. Mezitím odděleně stíhaná L. hlídala na rohu ulic. Za tento trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Dne 29. 1. 2002 pod sp. zn. 2230/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. K. R. spáchala úmyslný trestný čin, směřující proti majetku, jež měl poškozený při sobě, k čemuž využila jeho bezbrannosti. Pro tento relativně závažný trestný čin byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v nikoliv zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch