ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.28.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 28/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. května 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. V., rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 27 Ls 108 Js 21249/98, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců v 25 případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3 odst. 1 věta první, §58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona, §52, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 27 Ls 108 Js 21249/98, jenž nabyl právní moci 29. 6. 1999, byl Tomáš Vázal uznán vinným trestným činem společného ilegálního převádění cizinců v 25 případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3 odst. 1 věta první, §58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona, §52, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 14. 10. 1998 okolo 19.15 hod. se společně s dalšími osobami podílel na převedení 24 jugoslávských státních příslušníků a jednoho makedonského státního příslušníka z České republiky na území Spolkové republiky Německo, mimo povolený hraniční přechod v oblasti obce W. Úkolem T. V. bylo převedené osoby převzít do nákladního automobilu zn. Ford, a dále je dopravit do vnitrozemí směrem na S., přičemž sám působil ve vozidle jako spolujezdec. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho účast na převádění mu byla přislíbena odměna ve výši 2000 DM. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců.
Dne 29. 1. 2002 pod sp. zn. 2811/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. T. V. se za přislíbený finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch