ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.29.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 29/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. března 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. H., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 9. 11. 1998, sp. zn. 7a Ls 250 Js 11470/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců v osmi případech podle §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 9. 11. 1998, sp. zn. 7a Ls 250 Js 11470/98, jenž nabyl právní moci ve vztahu k D. H. dne 21. 1. 1999, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců v osmi případech podle §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že se dne 17. 8. 1998 asi od 16.00 hod., na základě předchozí domluvy a spolu s dalšími osobami, podílel na ilegálním převedení 8 cizích státních příslušníků mimo povolený hraniční přechod z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Jako jeden z pěších převaděčů převedl tyto osoby přes „zelenou hranici“ v oblasti H. do obce G., kde na smluveném místě další spolupachatel převzal čtyři z těchto osob do osobního automobilu k přepravě do L., s tím, že pro zbylé čtyři osoby se vrátí později. K tomu však již nedošlo, když okolo 1.40 hod. 18. 8. 1998 byl D. H. zadržen. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Dne 29. 1 2002 pod sp. zn. 1015/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. H. se podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost. Závažnost činu je zde podstatnou měrou zvyšována také okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z předmětného rozhodnutí německého soudu. Jmenovaný totiž spáchal uvedený trestný čin pouze několik týdnů po podmíněném odložení výkonu zbytku trestu odnětí svobody, uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 9. 3. 1998, sp. zn. 215 Ds 142 Js 075893/97. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík