Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.03.2002, sp. zn. 11 Tcu 34/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.34.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.34.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 34/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. března 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky E. A., rozsudkem Zemského soudu ve Stuttgartu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 7. 1998, sp. zn. 20 a KLs 233 Js 52247/98, a to pro trestné činy nedovoleného dovozu omamných látek v nikoliv malém množství a nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství podle §1 odst. 1 ve spojení s Přílohou I, §3 odst. 1 č. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných látkách, §27 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Odůvodnění: Rozsudkem Zemského soudu ve Stuttgartu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 7. 1998, sp. zn. 20 a KLs 233 Js 52247/98, jenž nabyl právní moci ve vztahu k E. A. dne 15. 1. 1999, byl jmenovaný uznán vinným trestnými činy nedovoleného dovozu omamných látek v nikoliv malém množství a nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství podle §1 odst. 1 ve spojení s Přílohou I, §3 odst. 1 č. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných látkách, §27 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí telefonické dohodě s blíže neurčenou osobou dne 12. 12. 1997, následujícího dne převzal v R. na nádraží plastový sáček obsahující celkem 1.965 g heroinové směsi s obsahem účinné látky 1.353 g heroinhydrochloridu, rozdělené do čtyř balíčků. Látku přepravil osobním automobilem zn. VW Golf, české státní poznávací značky, spolu se svou manželkou jako spolucestující, na základě telefonických pokynů objednatele, do oblasti S., na parkoviště u plovárny v S., kde tři balíčky látky předal dalším dvěma spoluodsouzeným osobám oproti částce 5000 DM. Krátce nato došlo k jejich zadržení policií a zajištění látky i zmíněné finanční hotovosti. E. A. přitom jednal s vědomím, že předmětem transportu jsou tzv. „tvrdé“ drogy. Za jejich přepravu mu byla přislíbena odměna ve výši 1000 DM. Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Dne 30. 1. 2002 pod sp. zn. 2989/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. E. A. se dopustil velice závažné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Rovněž je nutno přihlédnout k samotné povaze převážené drogy (heroin), jejímu množství (cca 2 kg) a k tomu, že E. A. byl uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. března 2002 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/22/2002
Spisová značka:11 Tcu 34/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.34.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18