ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.55.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 55/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. T. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 17. 6. 1997, sp. zn. 216 Ds 142 Js 012329/97, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 1 č. 1 (2. alternativa), č. 2 (1. a 2. alternativa), §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 17. 6. 1997, sp. zn. 216 Ds 142 Js 012329/97, jenž nabyl právní moci dne 25. 6. 1997, byl J. T. uznán vinným trestným činem společného ilegálního převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 1 č. 1 (2. alternativa), č. 2 (1. a 2. alternativa), §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s dalšími odděleně stíhanými osobami a jinými organizátory převaděčských akcí, se celkem ve třech případech, ve dnech 18. 11. 1996, 8. a 10. 1. 1997, jako motorizovaný převaděč účastnil převádění cizinců z České republiky na území Spolkové republiky Německo. V prvním případě měl odsouzený, řídící osobní automobil zn. Renault, české státní poznávací značky PHH 33-33, spolu s další osobou v jiném voze, převzít na smluveném místě před místní silniční spojkou S./R., v určených časových intervalech od 21 hod. vždy čtyři nebo pět cizinců, převedených předtím pěšími převaděči z České republiky a dopravit je dále do vnitrozemí SRN. Než mohlo dojít k realizaci převzetí, byli zadrženi příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Následně bylo v téže oblasti zadrženo 10 převedených cizích státních příslušníků. Obdobným způsobem se podílel i na dalších dvou převaděčských akcích, tentokrát s přepravním vozidlem zn. Ford Tranzit, české státní poznávací značky DCA 37-32, kdy v druhém případě měl na stejném místě převzít osm osob, avšak k realizaci převzetí nedošlo a cizinci byli zadrženi. V posledním případě převzal na autobusové zastávce u hostince W. v H. deset cizích státních příslušníků, přičemž byl zadržen příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Odsouzený již od počátku jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území spolkové republiky Německo. Za jeho účast na převádění mu byla přislíbena odměna ve výši 100 DM za osobu, v posledním případě pak 150 DM za osobu.
Pro tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Dne 25. 2. 2002 pod sp. zn. 3028/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. T. se za přislíbený finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch