ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.59.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 59/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. R., rozsudkem Zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 19. 6. 2000, sp. zn. 30b Vr 363/2000 – Hv 1994/2000, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 22 Bs 258/00, a to pro trestný čin loupeže velkého rozsahu, dílem spáchaný ve formě účastenství podle §142 odst. 1, §143, 2. případ, §12, 3. alternativa, rakouského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání šesti let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 19. 6. 2000, sp. zn. 30b Vr 363/2000 – Hv 1994/2000, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 22 Bs 258/00, jenž nabyl právní moci dne 26. 9. 2000, byl D. R. uznán vinným trestným činem loupeže velkého rozsahu, dílem spáchaným ve formě účastenství podle §142 odst. 1, §143, 2. případ, §12, 3. alternativa, rakouského trestního zákoníku. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že
- dne 20. 12. 1999 ve V. na G. H. vyhrožováním s nebezpečím ohrožení života vynutil vydání 20 000 ATS v hotovosti, přičemž na ni mířil plynovou pistolí;
- dne 23. 12. 1999 V. na G. B. vyhrožováním s nebezpečím ohrožení života vynutil vydání 7000 ATS v hotovosti, přičemž na ni mířil plynovou pistolí;
- dne 7. 1. 2000 předal Z. P. plynovou pistoli a svou kuklu, intelektuálně jej podporoval při jeho rozhodování spáchat trestný čin a čekal na něj v blízkosti místa činu. Poté co P. téhož dne ve V. na I. A. vyhrožováním s nebezpečím ohrožení života vynutil vydání 2000 ATS v hotovosti, přičemž na ni mířil půjčenou zbraní, si R. kuklu i zbraň vzal zpět.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let.
Dne 12. 3. 2002 pod sp. zn. 2975/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které zakládají trestní odpovědnost i podle právního řádu České republiky [trestný čin loupeže podle §234 tr. zák. a pomoc k trestnému činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. c), §234 tr. zák.]. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. R. se jednak dopustil zvlášť závažného úmyslného trestného činu, spáchaného více útoky a se zbraní a jednak poskytl další osobě ke spáchání obdobného trestného činu pomoc. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. duben 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch