ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.60.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 60/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K., rozsudkem Zemského soudu v Chemnitzi, Spolková repulika Německo, ze dne 2. 8. 1999, sp. zn. 1 KLs 810 Js 8154/99, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku a v organizované skupině v deseti případech podle §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 2, 6, §3 odst. 1, věta první, §4 odst. 1, §39 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1 nebo 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Chemnitzi, Spolková republika Německo, ze dne 2. 8. 1999, sp. zn. 1 KLs 810 Js 8154/99, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl M. K. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku a v organizované skupině v deseti případech podle §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 2, 6, §3 odst. 1, věta první, §4 odst. 1, §39 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1 nebo 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s dalšími osobami v prosinci 1998, spoluorganizoval ilegální převádění cizinců z České republiky přes „zelenou hranici“ na území Spolkové republiky Německo, čímž si chtěl zajistit zdroj příjmů. Jeho úkolem v rámci skupiny pachatelů byla telefonická koordinace data, času a místa předání (zpravidla v obvodu O.) a počtu převedených cizinců, a to pomocí mobilního telefonu. V období od 23. 12. 1998 do 25. 01. 1999 uvedeným způsobem zorganizoval, na základě rozdělení úkolů s dalšími osobami, celkem v deseti případech ilegální převedení nejméně 48 cizích státních příslušníků. Ve všech případech jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Dne 12. 3. 2002 pod sp. zn. 2551/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. K. se jako spoluorganizátor opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Je třeba přihlédnout i k míře a způsobu jakým se podílel na popsané trestné činnosti, kdy nejednal jako „řadový“ převaděč, ale organizátor a koordinátor převaděčských akcí. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík