ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.61.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 61/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky J. J., M. K., a D. V., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. 50b E Vr 747/00 - Hv 105/00, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 19. 9. 2000, sp. zn. 22 Bs 232/00, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §104 odst. 1, §105 odst. 1, 2 cizineckého zákona a §28 odst. 1 trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. 50b E Vr 747/00 - Hv 105/00, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 19. 9. 2000, sp. zn. 22 Bs 232/00, byli J. J., M. K. a D. V. uznáni vinnými trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §104 odst. 1, §105 odst. 1, 2 cizineckého zákona a §28 odst. 1 trestního zákoníku Rakouské republiky. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustili tím, že na základě předchozí dohody se spoluodsouzenými H. a G., v obvodu obce H. napomáhali protiprávnímu vstupu do Rakouska vždy více než 5 cizincům, přičemž L. H. vždy převáděné osoby pěšky převedl obejitím hraniční kontroly přes zelenou hranici z České republiky do Rakouska a ostatní spolupachatelé nejdříve převáděné osoby přivezli k hranici v osobních automobilech a po překročení hranice je znovu naložili do osobních automobilů, a sice dne 11., 12 nebo 13. 4. 2000 6 nebo 7 osob azijského původu a dne 25. 4. 2000 13 čínských státních příslušníků. Jako odměnu za převaděčskou činnost sjednal H. s ostatními odsouzenými částku ve výši cca. 5000 Kč. Pro tento trestný čin byli M. K., J. J. a D. V. odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Dne 12. 3. 2002 pod sp. zn. 2975/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. K., M. K. a D. V. se z důvodu finančního prospěchu opakovaně podíleli na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch