ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.63.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 63/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. M., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 1999, sp. zn. 10 Ls 210 Js 9946/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve třech případech podle §92 odst. 2 č. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona, §25, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 1999, sp. zn. 10 Ls 210 Js 9946/98, jenž nabyl právní moci z části dne 25. 2. 1999 a z části dne 28. 9. 1999, byl P. M. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve třech případech podle §92 odst. 2 č. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona, §25, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že
- poté co počátkem roku 1997 získal odděleně stíhaného M. P. pro činnost pěšího převaděče cizinců, tomuto předal dne 5. 2. 1997 8 kosovských Albánců, které P. za přislíbenou odměnu 40 DM za osobu převedl z České republiky přes „zelenou hranici“ na území Spolkové republiky Německo do oblasti S., kde je předal motorizovanému převaděči k další přepravě do B.;
- dne 17. 2. 1997 získal s příslibem poskytnutí obvyklé odměny J. R. pro činnost pěšího převaděče. Téhož dne jej okolo 20.30 hod. převezl spolu s 4 cizími státními příslušníky k „zelené hranici“ u F., odkud je R. na přislíbenou odměnu cca 200 DM převedl na území Spolkové republiky Německo, kde byli v obvodu nádraží N. zadrženi;
- po předchozí dohodě s organizátorem převaděčských akcí ve V. Š., dne 21. 7. 1998 přešel pěšky přes „zelenou hranici“ na území Spolkové republiky Německo, kde v obvodu obce T. převzal dodávkový automobil zn. Ford Transit, do kterého převzal 29 kosovských Albánců, převedených předtím neznámým pěším převaděčem z České republiky, k další přepravě do vnitrozemí. V ranních hodinách následujícího dne byl v obci P. zadržen. Za svou účast na tomto převedení osob mu byla přislíbena částka ve výši 50 000 Kč.
P. M. ve všech případech jednal s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za tento trestný činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Dne 19. 3. 2002 pod sp. zn. 3023/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. M. se jednak jako spoluorganizátor a jednak jako motorizovaný převaděč opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen také poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch