ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.64.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 64/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Č., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 20. 8. 1999, sp. zn. 10 Ds 250 Js 6790/99, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců ve dvou případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 20. 8. 1999, sp. zn. 10 Ds 250 Js 6790/99, jenž nabyl právní moci ve vztahu k M. Č. dne 10. 11. 1999, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců ve dvou případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že spoluorganizoval ilegální převádění cizinců z České republiky na území Spolkové republiky Německo, mimo povolený hraniční přechod, a to tak, že vysvětloval motorizovaným převaděčům, kteří měli přepravit převedené osoby z bezprostřední blízkosti státní hranice do německého vnitrozemí, podmínky a způsob jejich účasti a následně na tuto část převádění dohlížel. Konkrétně tak učinil dne 2. 4. 1999, kdy ve svém osobním automobilu zn. Škoda, české státní poznávací značky, přivedl motorizovaného převaděče v dalším voze do obce S., kde mu předal potřebné informace, přivedl ho na místo převzetí osob na parkovišti S. u W. a následně sledoval odvoz. Motorizovaný převaděč převzal 10 afghánských státních příslušníků, při jejichž přepravě do vnitrozemí byl zadržen. Dále dne 2. 5. 1999 se okolo 20.00 hod. v A. setkal s dalšími dvěma motorizovanými převaděči ve dvou osobních vozech a dále postupoval shodně jako v prvním případě. Motorizovaní převaděči převzali k další přepravě celkem 13 afghánských státních příslušníků. Při další jízdě byli před 23.00 hod. v obci S. i s M. Č. zadrženi. M. Č. přitom vždy jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčských akcích mu byla v případě jejich úspěchu přislíbena odměna vždy ve výši nejméně 3000 Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Dne 19. 3. 2002 pod sp. zn. 3033/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. Č. se jako spoluorganizátor opakovaně podílel na ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík