Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.07.2002, sp. zn. 11 Tcu 66/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.66.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.66.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 66/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. Z., roz. Ž., rozsudkem Okresního soudu Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 7. 7. 1999, sp. zn. 5 Ls 652 Js 7393/99, a to pro trestný čin opakovaného ilegálního převádění cizinců za příslib majetkového prospěchu ve dvou případech a úmyslnou jízdou bez řidičského oprávnění ve dvou případech podle §92a odst. 2 cizineckého zákona, §21 odst.1 bodu 1 zák. o sil. provozu §52, §53 a §56 odst. 3, §69 , §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a šesti měsíců. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 7 . 7. 1999, sp. zn. 5 Ls 652 Js 7393/99, jenž nabyl u Jiřího Zikmunda právní moci dne 23. 9. 1999, byl J. Z. uznán vinným trestným činem opakovaného ilegálního převádění cizinců za příslib majetkového prospěchu ve dvou případech a úmyslnou jízdou bez řidičského oprávnění ve dvou případech podle §92a odst. 2 cizineckého zákona, §21 odst.1 bodu 1 zák. o sil. provozu §52, §53 a §56 odst. 3, §69 , §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 18. 3. 1999 převzal obviněný v čase 3 vietnamské státní příslušníky, kteří ilegálně vstoupili na Spolkové území a neměli platné doklady k pobytu, do osobního automobilu značky Mitsubishi Galant u trafostanice B. E. a přepravil je do L., obdržel za to 6.000,- Kč a dne 24. 3. 1999 převzal spolu se spoluobviněným Š. krátce před zadržením ve 20.30 hod 10 osob ze státu SRÍ LANKA, o nichž věděl, že vstoupili do SRN přes česko – německou hranici mimo povolený hraniční přechod, do vozidel značky Škoda, česká státní poznávací značka, a značky Renault Express, česká státní poznávací značka, která řídili, aby tyto osoby přepravili na jiné místo ve vnitrozemí Spolkové republiky, kde by se tyto osoby mohly nadále zdržovat bez vědomí úřadů. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a šesti měsíců. Dne 4. 4. 2002 pod sp. zn. 2998/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. Z. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nezanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. července 2002 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/18/2002
Spisová značka:11 Tcu 66/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.66.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18