ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.69.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 69/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 1. 1999, sp. zn. 10 Ls 210 Js 12859/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců ve čtyřech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 1. 1999, sp. zn. 10 Ls 210 Js 12859/98, jenž nabyl právní moci dne 27. 4. 1999, byl J. M. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců ve čtyřech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s osobou organizující ilegální převádění cizinců z České republiky na území Spolkové republiky Německo, se na tomto podílel jako motorizovaný převaděč, jehož úkolem bylo na německém území převzít, do pronajatého vozidla zn. Ford Tranzit, v bezprostřední blízkosti hranice na smluveném parkovišti mezi obcemi A. a I., cizí státní příslušníky převedené předtím pěším převaděčem přes „zelenou hranici“ z České republiky a dále je přepravit do L. Konkrétně uvedeným způsobem přepravil ve dnech 8. 8. 1998 a 4. 9. 1998 a v noci na 9. 9. 1998 vždy 20 osob. Při přepravě 36 osob dne 17. 9. 1998 byl okolo 9.00 hod. v obvodu obce S.-P. zadržen příslušníky policie. K popsaným jízdám na vozidle používal německé státní poznávací značky, které odcizil před prvními dvěma jízdami z osobních automobilů na parkovišti nákupního střediska E. v D. Jednal přitom vždy s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za účast na převedení osob obdržel v prvních třech případech částku vždy ve výši 10 000 Kč a v posledním případě mu byla shodná odměna přislíbena. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Dne 11. 4. 2002 pod sp. zn. 2680/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. M. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch