ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.75.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. B., rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 20. 1. 1999, sp. zn. 1 Ls 953 Js 26380/98, a to pro trestné činy převádění cizinců, úmyslného narušení silničního provozu a úmyslného ohrožení silničního provozu podle §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona a §315b odst. 1 č. 2, odst. 3, §315c odst. 1 č. 2a trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu tří let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 20. 1. 1999, sp. zn. 1 Ls 953 Js 26380/98, který nabyl právní moci dne 7. 4. 1999, byl D. B. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců, úmyslného narušení silničního provozu a úmyslného ohrožení silničního provozu podle §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona a §315b odst. 1 č. 2, odst. 3, §315c odst. 1 č. 2a trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 17. 11. 1998 mezi 4.00 a 5.00 hod. v oblasti mezi obcemi N. a S poskytl oproti slíbené odměně ve výši 1000 DM pomoc 28 cizím státním příslušníkům jugoslávské národnosti, kteří nedisponovali doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, při jejich nedovoleném přicestování a pobytu na spolkovém území, a to tak, že tyto cizince vzal do svého motorového vozidla a rozjel se s nimi směrem na L. Při této jízdě obžalovaného brzy sledovalo vozidlo Spolkové ostrahy hranic, jak obžalovaný brzy zjistil. Aby se vyhnul odpovědnosti a aby mohl zamaskovat převádění cizinců, pokoušel se v místě výjezdu z obce S. policejní vozidlo, které ho pronásledovalo, klikatou jízdou a vytlačením z jízdní dráhy setřást, avšak tímto jednáním dosáhl pouze toho, že ho policejní vozidlo nemohlo předjet. Dalšímu sledování ale nemohl zabránit. V dalším průběhu jízdy při pronásledování vjel v obci O. v místě kruhového objezdu do silnice A. B., přičemž vědomě a úmyslně nedal přednost zleva přijíždějícímu nákladnímu vozu s přívěsem. Toto jednání mělo za následek, že řidič nákladního vozu musel intenzivně brzdit, aby zabránil kolizi. Krátce nato mohl být zastaven.
Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu tří let.
Dne 17. 4. 2002 pod sp. zn. 3552/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle §155 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. B. se jednak za přislíbený finanční prospěch podílel na nedovoleném přicestování a pobytu většího počtu cizinců na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Následně se násilím snažil zabránit policejní hlídce, tj. veřejným činitelům, ve výkonu jejich pravomoci. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již relativně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch