ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.78.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 78/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Č. rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 1998, sp. zn. 4 KLs 142 Js 11420/98, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 6, §92a odst. 2 č. 2, odst. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §27 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 1998, sp. zn. 4 KLs 142 Js 11420/98, který nabyl právní moci dne 4. 6. 1998, byl M. Č. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 6, §92a odst. 2 č. 2, odst. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §27 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že přistoupil na spolupráci s převaděčskou organizací, v období mezi 16. 1. 1997 a 27. 2. 1997 nejméně ve třech případech spolu s další osobou převzal ve třech případech čtyři cizince z třetích zemí do osobního vozu zn. Mercedes, k převezení za odměnu do B. nebo do D. Dále dne 6. 3. 1997 obdržel obžalovaný pokyn, aby jel do Rumburku, kde dostal další příkaz, aby ukázal další osobě místo, kde má dojít v blízké budoucnosti k převzetí převáděných osob u obce S. a aby tuto osobu instruoval ohledně toho, jak a kudy má převést cizince přes hranici. Pro tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu dvou let a čtyř měsíců.
Dne 15. 4. 2002 pod sp. zn. 3621/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. Č. se za přislíbený finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu a ve třech případech napomáhal jako člen skupiny k nepovolenému přicestování cizinců na území Spolkové republiky Německo. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík