ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.79.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 79/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M. rozsudkem Okresního soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 9. 1998, sp. zn. 1 Ls 951 Js 20045/97, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců ve skupině ve třech případech podle §92 odst. 1, č. 1, 6, §92a odst. 1, č. 1, 2, §92b cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 9. 1998, sp. zn. 1 Ls 951 Js 20045/97, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. M. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců ve skupině ve třech případech podle §92 odst. 1, č. 1, 6, §92a odst. 1, č. 1, 2, §92b cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s odděleně stíhaným H., se podílel na organizování ilegálního převádění cizích státních příslušníků z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Úkolem odsouzeného bylo prostřednictvím novinových inzerátů zajistit řidiče pro převoz osob, převedených na území SRN, do vnitrozemí a tyto následně instruovat. Konkrétně se výše uvedeným způsobem podílel na převedení 4 cizích státních příslušníků dne 11. 12. 1996 okolo 17.00 hod., kdy tyto osoby byly převedeny mimo povolený hraniční přechod na spolkové území u obce G., kde je do osobního vozu k další přepravě do vnitrozemí převzal motorizovaný převaděč získaný odsouzeným, přičemž byl posléze zadržen příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Stejným způsobem se podílel na obdobném převedení 6 osob dne 9. 1. 1997 okolo 18.00 hod., kdy jako motorizovaný převaděč jel i H. a 4 osob dne 23. 1. 1997 okolo 13.00 hod. Vždy přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho účast na převádění mu byla přislíbena odměna pokaždé ve výši 200 DM. Pro tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Dne 18. 4. 2002 pod sp. zn. 3631/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. M. se za přislíbený finanční prospěch jako spoluorganizátor opakovaně podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen relativně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch