ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.80.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 80/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky, J. K., rozsudkem Obvodového soudu Drážďany, Spolková republika Německo ze dne 27. května 1998, sp. zn. 201 Ls 142 Js 3101/98, a to pro trestný čin organizovaného ilegálního převádění cizinců ve dvou případech podle §92b, §92a odst.1 č. 1 a č. 2, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6 cizineckého zákona, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Drážďany, Spolková republika Německo ze dne 27. května 1998, sp. zn. 201 Ls 142 Js 3101/98, byl J. K. uznán vinným trestným činem organizovaného ilegálního převádění cizinců ve dvou případech podle §92b, §92a odst.1 č. 1 a č. 2, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6 cizineckého zákona, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo.
Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 11. ledna 1998 v době před 18.30 hodinou převedl obžalovaný K. sedm jugoslávských státních příslušníků pěšky mimo povolený hraniční přechod německo-české hranice na území Spolkové republiky Německo, za což měl přislíbenu odměnu ve výši 200,- DM a dne 15. ledna 1998 v době před 11.30 hodin oněch sedm jugoslávských státních příslušníků převedl stejnou cestou znovu mimo povolený hraniční přechod na území Spolkové republiky Německo, protože při předchozím převedení byly tito jugoslávští státní příslušníci zadrženi a vráceni zpět do České republiky, za což měl obdržet původní dohodnutou odměnu 200,- DM. Za tento trestný čin mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Dne 18. 4. 2002 pod sp. zn. 3134/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. K. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík