ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.81.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 81/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. L. rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 6. 1999, sp. zn. 10 Ds 324 Js 19659/98, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1, č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců a trestu zabrání věci – mobilního telefonu zn. Siemens S 6.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 6. 1999, sp. zn. 10 Ds 324 Js 19659/98, jenž nabyl právní moci dne 26. 7. 1999, byl M. L. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1, č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 13. 11. 1998 převedl tři albánské státní příslušníky, o nichž věděl, že nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, mimo povolený hraniční přechod u L. z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Tam měla převedené cizince převzít jiná osoba do osobního automobilu a odvézt je dále do vnitrozemí. Za účelem dohodnutí se stejně jako za účelem provedení záměru byl obžalovaný v neustálém kontaktu s organizátory akce pomocí svého mobilního telefonu zn. Siemens. Téhož dne byl i s převáděnými osobami zadržen. Za každou přepravovanou osobu měl obdržet částku 100 DM. Pro tento trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí v trvání třinácti měsíců a trestu zabrání věci – mobilního telefonu zn. Siemens S 6.
Dne 18. 4. 2002 pod sp. zn. 3453/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. L. se za přislíbený finanční prospěch jako pěší převaděč podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je zde zvyšována také okolností, vztahující se k osobě odsouzeného (patrnou z rozsudku německého soudu), a to, že předmětného činu se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení německým soudem pro jinou trestnou činnost. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch