ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.87.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 87/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. srpna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. B. rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 28. 12. 1998, sp. zn. 3 Ls 7 Js 7872/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. Ns 7 Js 7872/98, a to pro pokus společného ilegálního převádění cizinců, pokus ilegálního převádění cizinců a ilegální převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 3, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §22, §23 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 28. 12. 1998, sp. zn. 3 Ls 7 Js 7872/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. Ns 7 Js 7872/98, byl D. B. uznán vinným pokusem společného ilegálního převádění cizinců, pokusem ilegálního převádění cizinců a ilegálním převáděním cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 3, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §22, §23 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že
1. získal svého bratrance M. B. pro převod dvou jugoslávských státních příslušníků z České republiky do Spolkové republiky Německo, za což mu nabídl odměnu ve výši 100 DM. Dne 28. 3. 1998 mu pak v Plzni předal převáděné osoby, jimž předtím obstaral cestovní pasy znějící na české občany. M. B. okolo 10.00 hod. přicestoval s převáděnými osobami v osobním automobilu zn. VW Golf na hraniční přechod F. im W./S., kde u cizinců předložil české cestovní pasy. Nato byl po zjištění neshody v totožnosti osob zadržen.
2. dne 30. 3. 1998 převzal na objednávku převaděčské organizace v České republice dva jugoslávské státní příslušníky k převodu do Spolkové republiky Německo a předal jim cestovní pasy vystavené na české občany. S těmito přicestoval v osobním automobilu zn. Audi přes hraniční přechod W., kde při vstupní kontrole předstírali, že jde o české státní příslušníky, na německé území. Během další jízdy byl okolo 15.30 hod. na parkovišti spolkové dálnice 6 u S. podroben policejní kontrole a po zjištění neshody v totožnosti převáděných osob zadržen. Následně byl vrácen do České republiky. Za toto převedení dostal peníze nebo mu byly přislíbeny.
3. Po opětovném přijetí odměny či jejím příslibu převzal 28. 5. 1998 na objednávku převaděčské organizace v Plzni dvě kosovské Albánky, aby je převedl do Spolkové republiky Německo. Opět jim předal cestovní pasy vystavené na jména českých státních příslušníků. Při německé hraniční kontrole na hraničním přechodu W./dálnice byli po zjištění neshody v totožnosti osob zadrženi a odsouzený byl vyslýchán jako obviněný. Jelikož hraniční přechod W./dálnice leží ještě na českém území, nedošlo k jeho zatčení byl proto po výslechu propuštěn.
Ve všech případech D. B. jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Pro tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let a šesti měsíců.
Dne 25. 4. 2002 pod sp. zn. 3894/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. B. se za přislíbený finanční prospěch sám i jako spoluorganizátor opakovaně podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch