Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.06.2002, sp. zn. 11 Tcu 91/2002 [ / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.91.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.91.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 91/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. T. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 2. 2. 1999, sp. zn. 255 Ls 148 Js 074905/98, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona a §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 2. 2. 1999, sp. zn. 255 Ls 148 Js 074905/98, jenž nabyl právní moci ve vztahu k M. T. byl jmenovaný uznán vinným trestným činem společného ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona a §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že na základě předchozí dohody s dalšími spoluodsouzenými osobami převedl jako jeden ze dvou pěších převaděčů dne 8. 12. 1998 okolo 18.00 hod., mimo povolený hraniční přechod v blízkosti hraničníku 26/14, přes německo-českou hranici do Spolkové republiky Německo tři afghánské státní příslušníky. Tito pak měli být dále přepraveni další osobou do vnitrozemí. V bezprostřední blízkosti hranic však byli zadrženi příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Za každou převedenou osobu měli odsouzení dohromady získat 50 až 70 DM. Odsouzený T. přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců. Dne 25. 4. 2002 pod sp. zn. 4587/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. T. se za přislíbený finanční prospěch podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je zde podstatnou měrou zvyšována okolností vztahující se k osobě odsouzeného, jež se podává ze shora citovaného rozsudku německého soudu, a to, že předmětného činu se dopustil pouze několik dní po odsouzení týmž soudem pro trestnou činnost stejného charakteru, kdy mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. června 2002 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/26/2002
Spisová značka:11 Tcu 91/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.91.2002.1
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18