ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.93.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 93/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. H., rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 25. 2. 1998, sp. zn. 1 Ls 951 Js 26254/97, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve čtyřech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 25. 2. 1998, sp. zn. 1 Ls 951 Js 26254/97, jenž nabyl právní moci ve vztahu k P. P. dne 7. 7. 1998, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem společného ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve čtyřech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že ve dnech 28. 10. 1997, 31. 10. 1997 a 4. 11. 1997 převedl vždy čtyři cizí státní příslušníky s vízovou povinností pěšky z České republiky mimo povolený hraniční přechod na území Spolkové republiky Neměcko do oblasti Z./H., odkud je spoludsouzený S. přepravil osobním vozem dále do vnitrozemí. P. H. tuto činnost prováděl za úplatu ve výši 500 DM. Dne 7. 11. 1997 stejným způsobem převedl čtyři cizí státní příslušníky jugoslávské národnosti pěšky z České republiky mimo povolený hraniční přechod na území Spolkové republiky Německo, kde se zdržovali až do svého předběžného zadržení. Za přepravu cizích státních příslušníků mu byla přislíbena odměna ve výši 500 DM. Ve všech případech přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Dne 25. 4. 2002 pod sp. zn. 4623/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. H. se za přislíbený finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch