ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.95.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 95/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. F., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 22. 11. 1996, sp. zn. 217 Ds 423 Js 35391/96 a-d, a to pro pokus trestného činu krádeže ve zvláště závažném případě podle §242 odst. 2, §243 odst. 1, odst. 2 č. 1, §22 a §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a trestný čin přechovávání kradených věcí podle §259 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 22. 11. 1996, sp. zn. 217 Ds 423 Js 35391/96 a-d, který nabyl právní moci dne 30. 11. 1996, byl J. F. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže ve zvláště závažném případě podle §242 odst. 2, §243 odst. 1, odst. 2 č. 1, §22 a §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a trestným činem přechovávání kradených věcí podle §259 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil jednak tím, že dne 19. 4. 1996 se pokusil dopravit osobní automobil značky Mercedes Benz 500, třídy S, odcizený neznámými pachateli v L. v noci na 19. 4. 1996, ze Spolkové republiky Německo přes „zelenou hranici“ do České republiky a tam ho prodat. Vozidlo, jehož zůstatková hodnota činila 50.000 DM, mu bylo předáno u D. za účelem přepravy do České republiky a k dalšímu prodeji. Odsouzený jednal s vědomím, že vozidlo bylo předtím odcizeno, přepravou vozidla do České republiky a dalším prodejem chtěl získat finanční prospěch. Dále pak dne 4. 7. 1996 odcestoval s dalšími spoluodsouzenými osobami do D. s tím, že budou v Německu krást auta, budou je přepravovat do České republiky a pak se ziskem prodávat s tím, že si potom výtěžek z prodeje ponechají. Téhož dne se okolo 2.15 hod. v D., v ulici P., pokusili odcizit vozidlo Opel Frontera v hodnotě 26.000 DM, k čemuž však nedošlo, protože byli zadrženi policejní hlídkou. Pro shora uvedený pokus trestného činu a trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Dne 25. 4. 2002 pod sp. zn. 4615/001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které zakládají trestní odpovědnost i podle právního řádu České republiky (pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 tr. zák., trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. F. jednak užíval věc značné hodnoty pocházející z trestné činnosti s úmyslem ji dále prodat a část zisku si ponechat a jednak se jako spolupachatel pokusil odcizit věc značné hodnoty. V obou případech jde o relativně závažnou majetkovou trestnou činnost. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch