ECLI:CZ:NS:2002:11.TD.1.2002.1
sp. zn. 11 Td 1/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v trestní věci obviněných 1) M. Š., a 2) Mgr. V. K., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2002 návrh předsedy senátu Městského soudu v Praze JUDr. L. V. na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu a rozhodl takto:
Návrh na odnětí věci Městskému soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 23/2000 a její přikázání Krajskému soudu v Brně se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2001, sp. zn. 56 T 23/2000, byl obviněný V. K. uznán vinným přípravou k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák., účinného od 1. 1. 1992 do 1. 1. 1994, a návodem k trestnému činu nedovoleného ozbrojování podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §185 odst. 2 písm. a) tr. zák., účinného od 1. 9. 1995, a obviněný M. Š. návodem k trestnému činu vraždy podle §10 odst. 1 písm. b) k §219 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zák., účinného od 1. 1. 1994 do 1. 9. 1995. Za to byl odsouzen obviněný K. podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset let, k jehož výkonu byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou a obviněný Š. podle §219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na třináct a půl let, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému Š. uložen peněžitý trest ve výši 4 000 000,- Kč, kdy pro případ, že by nebyl peněžitý trest vykonán, mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání jeden a půl roku.
Stejným rozsudkem Městského soudu v Praze došlo k odsouzení i obviněných R. J., P. S., J. V., R. M., V. J. a O. H. Jejich odsouzení je dnes již pravomocné a s ohledem na projednávanou problematiku se částí napadeného rozsudku, která se uvedených obviněných týká, není třeba zabývat.
Vrchní soud v Praze nejprve usnesením ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 7 To 126/01, vyloučil trestní věc obviněných Š. a K. ze společného řízení. Poté k odvolání městského státního zástupce, obou obviněných a dalších oprávněných osob usnesením ze dne 23. 10. 2001, sp. zn. 7 To 126/01, rozsudek soudu prvního stupně, pokud jde o obviněného Š. a K., částečně zrušil a v tomto směru vrátil věc Městskému soudu v Praze k dalšímu projednání a rozhodnutí. V odůvodnění závěrem uvedl, že zcela sdílí námitky obviněných, kteří se domáhají společného projednání s věcí tehdy vedenou Policií ČR v Brně, v níž se rovněž posuzovaná trestní věc odvíjela na platformě provozování obchodních aktivit s LTO, která dle důvodného podezření měla být podněcována shodnými motivačními faktory a v obdobných rolích jako v posuzovaném případě měli vystupovat i někteří zde figurující aktéři.
Podáním ze dne 17. 1. 2002 požádal předseda senátu Městského soudu v Praze JUDr. L. V. Nejvyšší soud, aby byla trestní věc obviněných Š. a K. ve smyslu §25 tr. řádu odňata Městskému soudu v Praze a přikázána Krajskému soudu v Brně. Žádost odůvodnil tím, že se jeví vhodné doplnění dokazování, které uložil vrchní soud, provést v rámci dokazování, jež bude provedeno před Krajským soudem v Brně, kam napadla obžaloba proti obviněnému M. Š. pro obdobnou trestnou činnost a v němž vystupuje i několik stejných účastníků řízení i svědků.
Nejvyšší soud podle §25 tr. řádu zhodnotil předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svoji povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. řádu, dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Nalézací soud bude na základě rozhodnutí odvolacího soudu nucen výrazně doplnit dokazování a důkazy již provedené s důkazy, jimiž bude řízení doplněno, a zhodnotit je ve všech vzájemných souvislostech. Vzájemné souvislosti však nelze hledat jen v důkazech provedených před Městským soudem v Praze, ale zřejmě je bude možno nalézt i v důkazech, které budou provedeny v trestní věci proti obviněnému M. Š. před Krajským soudem v Brně. Mezi oběmi řízeními je zřejmě značná spojitost nejen v osobách, a to obviněných i svědčících, ale i v projednávané problematice. Požadavek na spojení obou trestních věcí se proto jeví na místě.
Dle názoru Nejvyššího soudu by to však neměl být Krajský soud v Brně, před nímž by bylo spojené trestní řízení dále vedeno. Krajskému soudu v Brně obžaloba proti obviněným M. Š., J. V. aj. M. pro organizátorství k trestnému činu vraždy podle §10 odst. 1 písm. a) k §219 odst. 1, odst. 2 písm. c), f) tr. zák. a další napadla teprve 31. 12. 2001 a ve věci nebylo dosud nařízeno ani hlavní líčení. Městský soud v Praze naproti tomu v trestní věci obviněných R. J. a spol., mezi kterými byli i obvinění M. Š. a V. K., provedl v hlavním líčení velmi obsáhlé a náročné dokazování a i když rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo v části týkající se obviněných Š. a K. odvolacím soudem zrušeno, lze řadu z provedených důkazů v dalším řízení před stejným nalézacím soudem využít. Tato skutečnost by měla mít výrazný dopad nejen na rychlost, ale i na hospodárnost dalšího řízení.
Za tohoto stavu je vhodné, aby v dalším řízení bylo pokračováno před Městským soudem v Praze.
Nejvyšší soud tedy neshledal důležité důvody podle §25 tr. řádu, a proto návrh na delegaci dané věci zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera