ECLI:CZ:NS:2002:11.TD.47.2002.1
sp. zn. 11 Td 47/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného L. S., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 9/2002 rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2002 o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. řádu j e k projednání trestní věci obviněného L. S. p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
Krajská státní zástupkyně v Brně podala dne 23. 8. 2002 Krajskému soudu v Brně obžalobu na obviněného L. S. pro trojnásobný trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., který měl spáchat tím, že jako ředitel společnosti T. W. I. P., s. r. o., předstíraje řádnou podnikatelskou činnost, uvedl v omyl pracovníky M. D., okr. P. – j., odkud na základě smlouvy ze dne 30. 5. 1994 odebral ve dnech 1. 9. 1994 a 9. 9. 1994 s úmyslem nezaplatit dodávky sýrů typ AKAWI, a to dne 1. 9. 1994 celkem 900 kusů plechovek (faktura č. 9409 300) v ceně 755.055,- Kč, dne 1. 9. 1994 dalších 900 kusů plechovek (faktura č. 9409 304) v ceně 755.055,- Kč a dne 9. 9. 1994 dalších 900 kusů plechovek (faktura č. 9409 301) v ceně 755.073,90 Kč, kdy zboží ve všech případech převzal osobně a převzetí potvrdil na příslušných dodacích listech č. 104 a č. 105, uvedené zboží neuhradil, kdy tak způsobil firmě P., s. r. o., se sídlem K., P. V. č. 712, škodu ve výši 2.265.183,90 Kč, jako jednatel společnosti T. W. I. P., s. r. o., P. 182 00, T. 6/1152, v podvodném úmyslu odebrat zboží bez jeho úhrady, sjednal odběr slaného sýra typu AKAWI od společnosti P. T., s. r. o., T. 347 33, P. č. 1300, který odebral dne 19. 9. 1996 v T. v objemu 16,2 tun, t. j. 900 plechovek po 18 kg, a ceně 1.037.610,- Kč, a tuto cenu neuhradil ihned v hotovosti podle stanovené dodací podmínky, ač byl na tuto podmínku předem dodavatelem upozorňován, a přislíbil zaplacení hned následující den v P., proto mu byla dodávka vydána, avšak následujícího dne odmítl úhradu provést s poukazem na údajné reklamační nároky vůči dodavateli za předchozí dodávku, a přes opakované jednání doposud zboží nezaplatil a způsobil společnosti P. T., s. r. o., T. 347 33, P. č. 1300, škodu ve výši 1.037.610,- Kč, a jako jednatel společnosti T. W. I. P., s. r. o., P. 8, v podvodném úmyslu odebrat zboží bez jeho následné úhrady, sjednal dne 10. 8. 1999 se společností L. V. M., s. r. o., V. M. 594 26, kupní smlouvu o prodeji a koupi mlékárenských výrobků a na jejím základě dne 11. 8. 1999 odebral ve V. M., okr. Ž. n. S., od této společnosti dodávku sýru Eidam 30% v objemu 15 tun a ceně 1.071.000,- Kč, kterou neuhradil ihned v hotovosti podle stanovených dodacích podmínek, ač byl na tyto předem dodavatelem upozorňován, v úmyslu získat dodávku i bez splnění této podmínky s cílem vyvolat u dodavatele domnění, že tuto podmínku úhrady hodlal učinit v budoucnu v dohodnutém termínu, poskytl jako záruku provedení úhrady osobní motorové vozidlo tovární značky MERCEDES BENZ S 500 L, SPZ AKI 11-73, výrobní číslo WDB 2201 751 A 041 922, jehož skutečným vlastníkem v danou dobu byla společnost M. B. L. B., s. r. o., P. 155 41 – S., B. 6/856, jejíž předchozí souhlas k tomu nakládání s vozidlem neměl, a současně se pokusil tuto záruku bez splnění závazku vůči společnosti L. V. M., s. r. o. bez jejího vědomí a souhlasu odejmout dne 18. 8. 1999 prostřednictvím pověřených osob násilným vniknutím do objektu garáže ve V. M., v němž bylo vozidlo uloženo, a rovněž v souvislosti s tímto odběrem jednal, když s úmyslem neuhradit cenu služby, uzavřel smlouvu o přepravě s firmou A. H. – W. T., P., na jejímž základě tato firma dne 11. 8. 1999 provedla pro firmu T. P., s. r. o., přepravu 15 tun sýru Eidam 30% z V. M. do P., za provedenou přepravu rovněž nezaplatil, a tímto svým jednáním způsobil společnosti L. V. M., s. r. o., V. M. 594 26, H. č. 383, škodu ve výši nejméně 1.071.000,- Kč, a přepravní firmě A. H. – W. T., P. 6, K. č. 151, ve výši nejméně 11.590,- Kč, pro dvojnásobný trestný čin podvodu podle §205 odst. 1, 2 tr. zák., který měl spáchat tím, že ve dnech 2. 12. 1998 a 3. 12. 1998 v P. 1 poté, co mu byl dne 3. 11. 1993 u I. b., a. s., později I. a p. b., a. s., (dále jen IPB) založen na základě jeho žádosti běžný účet č. 247805/5100, a poté, co mu byly k tomuto účtu vydány platební karty VISA CLASSIC dne 16. 7. 1998 a EC/MC GOLD dne 19. 3. 1998, kdy v podmínkách pro vydávání a používání platebních karet IPB bylo stanoveno, že transakce lze provádět maximálně do výše zůstatku na účtu, s nimiž byl řádně seznámen, s vědomím, že na účtu nemá dostatek finančních prostředků, provedl dva výběry kartou VISA CLASSIC ve výši 15.000,- Kč a 25.000,- Kč a dále devět výběrů platební kartou EC/MC GOLD po 22.000,- Kč, tedy v celkové výši 198.000,- Kč, které použil pro svou osobní potřebu, a ke škodě I. a p. b., a. s., se tak obohatil o 238.000,- Kč, a ve dnech 17. 5. 1999, 20. 5. 1999 a 27. 5. 1999 poté, co mu byl dne 3. 11. 1993 u I. b. a. s., později I. a p. b., a. s., (dále jen IPB) založen na základě jeho žádosti běžný účet č. 247805/5100, a poté, co mu dne 15. 11. 1996 bylo k tomuto účtu vydáno 10 tiskopisů zaručených šeků s maximální možnou částkou výběru na jeden šek ve výši 6.5000,- Kč a záruční karta, a kdy byl seznámen s „Podmínkami vydávání a používání zaručených šeků se záruční kartou IPB“, s vědomím, že na svém účtu nemá dostatek finančních prostředků, v několika bankách zapojených do „Systému zaručených šeků“ předložil postupně k proplacení 7 ks těchto šeků za účelem získání finanční hotovosti, kdy takto se ke škodě I. a p. b., a. s., obohatil o 45.000,- Kč, pro pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., který měl spáchat tím, že dne 21. 12. 1999 v P., V. n. č. 44, v prodejně A., s. r. o. odebral jeden kus mobilního telefonu zn. NOKIA, typ Nokia 6110, v ceně 11.500,- Kč s tím, že jej uhradí druhý den, jelikož u sebe nemá peníze, poté s telefonem odešel, přes následné urgence zaměstnanců prodejny telefon neuhradil, kdy takto svým jednáním způsobil firmě A., s. r. o., P. 1, V. n. č. 44, škodu ve výši 11.500,- Kč, pro pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., který měl spáchat tím, že dne 31. 7. 2000 si objednal dopravu z H. do P. vozidlem taxislužby zn. FORD Escort, SPZ: CRH 97-88, u řidiče P. R., s tím, že tuto mu zaplatí po příjezdu do P., neboť jeho kolega mu odjel s vozidlem a se všemi doklady a penězi, během jízdy si od řidiče zapůjčil mobilní telefon zn. SONY, typ CMD - Z 1, výrobního čísla S010001171-S, telefonní číslo 0602/451 060, pod záminkou okamžité nutné potřeby telefonátu, s tím, že telefonní přístroj ihned po ukončení hovoru vrátí, avšak telefon majiteli zpět nevrátil, opustil prostor uvedeného vozidla taxislužby bez zaplacení poskytnuté dopravy a s telefonem uprchl, čímž způsobil poškozenému - firmě E. – P. R., H. v Č. 539 01, R. č. 776, škodu ve výši 4.094,- Kč za mobilní telefon a za neuhrazenou dopravu ve výši 1.500,- Kč, dne 8. 8. 2000, v úmyslu využít poskytovaných služeb bez následné úhrady, v P. 7 si sjednal ubytování v hotelu S., P. 7, O. č. 33, ubytování využil pro jednu noc a dne 9. 8. 2000 jmenovaný hotel opustil s příslibem, že ubytování uhradí téhož dne, a zanechal v hotelu jako potvrzení svého slibu svůj řidičský průkaz č. 039924 AK, avšak do hotelu se již nevrátil a nikdy za ubytování nezaplatil, čímž způsobil společnosti C. H., spol. s r. o. , P., provozující hotel S., P. 7, O. č. 33, škodu ve výši nejméně 2.620,- Kč, dne 12. 10. 2000 v P. 1, Ú. č. 26, kolem 22,30 hod. před restaurací L. B., si zapůjčil od poškozeného O. H., mobilní telefon zn. NOKIA, typ Nokia 3210, s kartou Twist, v ceně 9.920,- Kč, uvedený mobilní telefon poškozenému nevrátil a když si jej poškozený chtěl vzít zpět, tak se chvíli o něj přetahovali, kdy se obviněný L. S. poškozenému vytrhnul a mobilní telefon ukryl do kapsy své bundy a ponechal si jej, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši 7.080,- Kč, a dne 16. 11. 2000 v P. 3 – Ž., na P. n. v hotelu U T. k. kolem 14,00 hod. si zapůjčil od P. H., mobilní telefon zn. NOKIA, typ Nokia 5110, modré barvy s černou klávesnicí, telefonní číslo 0602/375 625, za účelem údajné okamžité potřeby telefonátu, s tím, že jej po dotelefonování ihned vrátí zpět jeho majiteli, přesto, s úmyslem zapůjčený přístroj si ponechat, opustil prostor hotelu a telefonní přístroj majiteli nevrátil, když z přehledu telefonátů bylo zjištěno, že v kritickou dobu obviněný skutečně nikomu netelefonoval, způsobil tak poškozenému P. H. škodu ve výši 4.509,- Kč, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., který měl spáchat tím, že jako jednatel společnosti T. W. I. P., s. r. o., P. 182 00, T. 6/1152, se dostavil dne 7. 8. 2000 do prodejny společnosti A., spol. s r. o., v P. 1, v ul. P. v. č. 21, kde si vybral k odběru notebook zn. TARGA, typ Traveller 650, výrobní číslo AK 900055 F (375 791), osazený OEM software Windows 98, přičemž využil okamžiku, kdy jím vybraný notebook byl před jeho zaplacením ponechán volně na prodejním pultu bez přímého dozoru personálu prodejny a tohoto se zmocnil, aniž by jej uhradil, a poté z prodejny uprchl, čímž způsobil společnosti A., spol. s r. o., v P. 1, škodu ve výši nejméně 90.654,60 Kč, pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který měl spáchat tím, že dne 16. 8. 2000 kolem 12,15 hod. v P. 9 – V., v ulici N. b. č. 9, vstoupil do prodejny O., po dotazu, kolik je v pokladně peněz, přeskočil prodejní pult, fyzicky napadl prodavačku prodejny a to tak, že se jí snažil zezadu zakrýt ústa, poté ji přiměl, aby otevřela pokladnu a odtud odcizil finanční hotovost ve výši 4.750,- Kč, následně obsluhující pracovnici prodejny odtáhl na toaletu, kde ji uzavřel a přikázal jí, aby prostor neopouštěla po dobu nejméně 10 minut, a při odchodu dále odcizil její kabelku s osobními doklady, brýlemi a finanční hotovost ve výši 9.800,- Kč, čímž poškozené J. B. způsobil škodu ve výši cca 650,- Kč a firmě V. A M., s. r. o., se sídlem v P. 180 00, Z. č. 40, škodu ve výši 17.350,- Kč, a pro pokračující trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 4 tr. zák., spáchaný zčásti ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., který měl spáchat tím, že jako jednatel společnosti I. T. C., s. r. o., (dále jen ITC) dne 27. 12. 1995 v P. 10, v úmyslu obohatit se, uvedl v omyl pracovníky Finančního úřadu pro Prahu 10 tím, že uplatnil nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty (DPH) z deklarovaného obchodu se společností K. T., s.r.o., se sídlem v P. 4, Z. p. č. 103, ač věděl, že jím předkládaná faktura č. 164/1995 ze dne 24. 11. 1995 je padělána a tam uváděné zboží od uvedené firmy nikdy nenakoupil a toto zboží ani neexistovalo, nadměrný odpočet DPH v částce 4.279.328,- Kč byl vyplacen na účet ITC dne 26. 1. 1996, a způsobil tak českému státu škodu ve výši 4.279.328,- Kč, a jako zmocněnec společnosti T. W. I. P., s. r. o., (dále jen TWI) počátkem února 1996 v P. 8, v úmyslu obohatit se, pokusil se uvést v omyl pracovníky Finančního úřadu pro Prahu 10 tím, že v rámci řízení vedeného správcem daně v souvislosti s nárokem na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty (DPH) ve výši 4.277.540,- Kč za IV. čtvrtletí 1995 předložil daňový doklad č. 158/1995 ze dne 6. 11. 1995 z údajně uskutečněného obchodu mezi společností K. T., s. r. o., se sídlem v P. 4, Z. p. č. 103, a TWI, ač věděl, že jím předkládaná faktura č. 158/1995 ze dne 6. 11. 1995 je padělaná a uvedený obchod nikdy neproběhl a deklarované zboží neexistovalo, avšak k výplatě nadměrného odpočtu DPH ve výši 4.244.540,- Kč po provedeném daňovém řízení nedošlo.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 50 T 9/2002, byla trestní věc obviněného L. S. podle §188 odst. 1 písm. a) tr. řádu předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s odůvodněním, že místně i věcně příslušným soudem k projednání trestní věci obviněného je vzhledem k ustanovení §18 odst. 1 tr. řádu a §21 odst. 2 tr. řádu Městský soud v Praze, neboť nejzávažnější trestný čin a to pokračující trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 4 tr. zák., spáchaný zčásti ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., který z hlediska věcné příslušnosti zakládá příslušnost krajského soudu, byl spáchán v obvodu Městského soudu v Praze.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k určení místní příslušnosti podle §24 tr. řádu a dospěl k následujícímu závěru.
Obviněný je stíhán pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost a obžaloba proti němu byla podána ke Krajskému soudu v Brně. Nejtěžším trestným činem, pro který je obviněný žalován, a současně jediným trestným činem, kterým je dána věcná příslušnost krajského soudu, jako soudu prvního stupně, je pokračující trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 4 tr. zák., spáchaný zčásti ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., který měl obviněný spáchat tím, že jako jednatel společnosti I. T. C., s. r. o., (dále jen ITC) dne 27. 12. 1995 v P. 10, v úmyslu obohatit se, uvedl v omyl pracovníky Finančního úřadu pro Prahu 10 tím, že uplatnil nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty (DPH) z deklarovaného obchodu se společností K. T., s. r. o., se sídlem v P. 4, Z. p. č. 103, ač věděl, že jím předkládaná faktura č. 164/1995 ze dne 24. 11. 1995 je padělána a tam uváděné zboží od uvedené firmy nikdy nenakoupil a toto zboží ani neexistovalo, nadměrný odpočet DPH v částce 4.279.328,- Kč byl vyplacen na účet ITC dne 26. 1. 1996, a způsobil tak českému státu škodu ve výši 4.279.328,- Kč, a jako zmocněnec společnosti T. W. I. P., s. r. o., (dále jen TWI) počátkem února 1996 v P. 8, v úmyslu obohatit se, pokusil se uvést v omyl pracovníky Finančního úřadu pro Prahu 10 tím, že v rámci řízení vedeného správcem daně v souvislosti s nárokem na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty (DPH) ve výši 4.277.540,- Kč za IV. čtvrtletí 1995 předložil daňový doklad č. 158/1995 ze dne 6. 11. 1995 z údajně uskutečněného obchodu mezi společností K. T., s. r. o., se sídlem v P. 4, Z. p. č. 103, a TWI, ač věděl, že jím předkládaná faktura č. 158/1995 ze dne 6. 11. 1995 je padělaná a uvedený obchod nikdy neproběhl a deklarované zboží neexistovalo, avšak k výplatě nadměrného odpočtu DPH ve výši 4.244.540,- Kč po provedeném daňovém řízení nedošlo. Protože k projednání tohoto trestného činu je nesporně věcně i místně příslušný Městský soud v Praze, je ve smyslu §21 odst. 2 tr. řádu tento soud příslušný k projednání celé obžaloby.
Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 27. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera