ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.186.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 186/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2002 o dovolání obviněného R. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2001, č. j. 7 T 61/2001-282, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2002, č. j. 8 To 13/02-314, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. prosince 2001, č. j. 7 T 61/2001-282, byl obviněný R. K. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák., za který byl podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky – Okresní pojišťovně Trutnov, škodu ve výši 65.868 Kč, přičemž tato byla podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. N., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění krajského soudu se obviněný R. K. pokusu trestného činu vraždy dopustil tím, že „dne 12. 2. 2001 kolem 23.00 hodin v T., okres T., v kuchyni restaurace R. po předchozí slovní rozepři a po pronesené výhrůžce usmrcením bodl kuchyňským nožem s délkou čepele 12 cm do břicha J. N., čímž mu způsobil závažné poranění, a to bodnou ránu s průnikem do dutiny břišní s porušením tlustého střeva a zasažením sleziny s bezprostředním ohrožením života poškozeného, když k jeho smrti nedošlo jen díky okamžitému specializovanému operačnímu zákroku.“
Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 8 To 13/02, citovaný rozsudek krajského soudu částečně zrušen, a to ve výroku, kterým byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou a znovu bylo rozhodnuto tak, že obviněný R. K. byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukazuje na to, že samotná právní kvalifikace skutku, kterého se obviněný nepochybně dopustil, byla problematická od samého počátku. Při uvalení vazby na obviněného dne 16. 2. 2001 bylo sděleno obvinění pro podezření z trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Obviněný je přesvědčen o tom, že s ohledem na okolnosti případu, zejména však provedené konkrétní důkazy nebylo v žádném případě prokazatelně zjištěno, že skutek, kterého se dopustil dne 12. 2. 2001, naplňuje skutkovou podstatu trestného činu pokusu vraždy, a to jak po stránce hmotně právní, tak po stránce subjektivní.
Obviněný od samého počátku přiznával, že došlo mezi ním a poškozeným N. ke konfliktní situaci, která bohužel vyústila v bodnutí poškozeného do břicha, čímž poškozený utrpěl vážnou újmu na zdraví. Od počátku však nebylo zřejmé, jaký úmysl odsouzený měl, zejména však jsou vážné pochybnosti o tom, jak konkrétně útok probíhal ve vztahu ke způsobenému zranění. V tomto směru byl opakovaně vyslechnut u hlavního líčení soudní znalec MUDr. P., který setrval na závěrech svého znaleckého posudku, ale zejména i na svém závěru v tom směru, že nelze jednoznačně stanovit, jakým faktickým mechanizmem došlo ke zranění poškozeného. Šlo v podstatě o dvě základní možnosti s tím, že jedna byla založena na tvrzení poškozeného, druhá pak na tvrzení obviněného. Přes opakovaný výslech znalce, rekonstrukci uskutečněnou v přípravném řízení a další provedené důkazy se nepodařilo tento základní skutkový děj jednoznačně vysvětlit, tj. i prokázat, že se stal pouze a jen určitým konkrétním způsobem. Obviněný od počátku tvrdil a hájil se tím, že poškozeného sice bodl, zásadně a trvale popíral však přímý úmysl takto poškozeného zranit. Obviněný trval na tom, že kuchyňský nůž uchopil, otočil se směrem k poškozenému, o kterém předpokládal, že stojí opodál, nikoliv v jeho bezprostřední blízkosti.
Odviněný proto podává toto dovolání s tím, aby Nejvyšší soud České republiky se v rámci podaného dovolání uvedenými námitkami znovu zabýval. Závěrem dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 8 To 13/02, ze dne 6. 3. 2002 v plném rozsahu zrušil za současného zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 7 To 61/2001, ze dne 17. 12. 2001 s tím, aby bylo o věci znovu rozhodnuto.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je podáno včas a proti rozhodnutí, proti kterému je přípustné, se dále zabýval otázkou, zda je podáno z důvodu, který zákon připouští (§265b tr. ř.). Obviněný v dovolání uvádí jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá na nesouhlasu obhajoby s hodnocením provedených důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajícího závěru, že obviněný zaútočil na poškozeného úmyslně bodnutím velkým nožem do oblasti břicha a že vzhledem k tomuto způsobu útoku musel být přitom srozuměn s tím, že poškozeného tak může usmrtit. Obhajobu obviněného o tom, že šlo o nešťastnou náhodu s ohledem na provedené důkazy soudy vyloučily. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska subjektivní stránky obdobně jako skutkové závěry potřebné pro posouzení ostatních znaků skutkových podstat trestných činů proti životu a zdraví, jež v konkrétním případě připadaly v úvahu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
Z tohoto důvodu pak Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by napadená rozhodnutí dále věcně přezkoumal ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch