ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.214.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 214/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. července 2002 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 10 To 270/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 224/2000 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. 3 T 224/2000, byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 17. 4. 2000 kolem 21.00 hod. v bytě v domě č. 1048 v P. ulici v T. p. O., okr. H. K. fyzicky napadl svou manželku V. K. tak, že ji odtáhl z pokoje do koupelny, kde jí strkal hlavu do vany napuštěné vodou a zároveň jí přirazil pravou nohu k vaně, čímž jí způsobil tříštivou zlomeninu zevního hrbolu pravé holenní kosti, odtržení zevního menisku pravého kolenního kloubu, natržení předního zkříženého vazu pravého kolenního kloubu, krvácení do pravého kolenního kloubu, což si vyžádalo opakovanou hospitalizaci poškozené na chirurgické a rehabilitační klinice Fakultní nemocnice v H. K. a dále nepřetržitou pracovní neschopnost do 31. 1. 2001, tedy jinému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví.
Za toto své jednání byl podle §222 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků s tím, že podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §60a odst.1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků.
Současně byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené V. K. škodu ve výši 5.361,60 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který svým rozhodnutím ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 10 To 270/2001, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a za použití §259 odst. 3 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že uznal obviněného vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s tím, že se podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby poškozené uhradil škodu ve výši 13.837,50 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená odkázána podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný M. K. podal prostřednictvím svého obhájce dne 18. 3. 2002 dovolání. Nejvyššímu soudu bylo Okresním soudem v Hradci Králové předloženo dne 3. 6. 2002.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací podle §265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 tohoto ustanovení je pak uvedeno, proti jakým rozhodnutím soudu rozhodujícího ve druhém stupni se dovolání připouští. Protože však toto ustanovení z hlediska časového působí do budoucna a nikoliv zpětně, může takto označovat pouze ta rozhodnutí, která vzniknou a budou právně závazná až v době jeho účinnosti (tj. od 1. 1. 2002). Výklad pojmu „zákon to připouští“ je nutno pojímat v souvislosti s okamžikem vstupu rozhodnutí v právní moc, a to s ohledem na zásadu provádění a posuzování právního úkonu podle v té době účinného procesního předpisu. Dovoláním lze tedy napadnout pouze ta rozhodnutí, která nabyla právní moci v době od 1. 1. 2002. Pro shora uvedený závěr svědčí i okolnost, že přechodná ustanovení zák. č. 265/2001 Sb., neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona. Podstatným argumentem pro tento výklad je též zachování právní jistoty stran trestního řízení, kdy pokud měl např. obviněný u meritorního rozhodnutí soudu druhého stupně, jež nabylo právní moci přede dnem 1. 1. 2002, jistotu, že konečnost rozhodnutí může být zvrácena pouze v ten okamžik účinnými procesními postupy, neměla by tato jistota být dodatečně narušena v souvislosti s účinností nového procesního předpisu.
V trestní věci obviněného M. K. bylo trestní stíhání pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 20. 11. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Podle tehdy platného trestního řádu bylo možno uplatnit v trestním řízení pouze dva mimořádné opravné prostředky, a to stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§227 a násl. tr. ř.).
Nejvyšší soud tedy v trestní věci obviněného M. K. neshledal splnění zákonných podmínek pro přípustnost dovolání podle §265a odst.1 tr. ř., a proto rozhodl tak, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. července 2002
Předseda senátu :
JUDr. Stanislav Rizman