ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.319.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 319/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. září 2002 o dovolání obviněného O. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. února 2002 sp. zn. 2 To 4/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 6/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. 30 T 6/2001, byl obviněný O. K. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., návodem trestného činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. b), §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil způsobem podrobně uvedeným v popise skutku ve výroku o vině uvedeného rozsudku. Obviněnému O. K. byl za to podle §234 odst. 2 tr. zák za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let, když pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému uložen současně trest vyhoštění z území republiky na dobu neurčitou. Ve smyslu §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán k náhradě škody.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný i státní zástupce odvolání. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 2 To 4/2002, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné odvolání obviněného a z podnětu odvolání státního zástupce zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu ve výroku o vině ohledně obviněného O. K. v bodě 2 a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu byl obviněný v tomto bodě uznán vinným návodem k trestnému činu vraždy podle §10 odst. 1 písm. b) k §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákona. Při nezměněných skutkových a právních závěrech pod bodem 3 mu odvolací soud za to uložil úhrnný trest v trvání 13 roků a 6 měsíců odnětí svobody se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. Současně byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou podle §57 odst. 1, 2 tr. zákona. V ostatních bodech zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku odvolacího soudu (včetně rozsudku soudu prvního stupně) podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu) dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel uvádí, že své dovolání směřuje jak do výroku o vině, tak i do výroku o trestu soudů obou stupňů. Dovolatel namítá, že se vytýkané trestné činnosti nedopustil. Jeho vina v obou předmětných skutcích je postavena především na výpovědi spoluobviněného V. A., a to i přesto, že jak krajský soud, tak vrchní soud připustily, že jeho výpovědi jsou rozporné a protiřečící si. Obviněný trvá na tom, že tvrzení spoluobviněného A. jsou nepravdivá a účelová s cílem omluvit a zmírnit svou úlohu na trestné činnosti, popř. zakrýt trestnou činnost jiných osob. Dle názoru obviněného oba soudy tudíž neměly pro jeho trestnou činnost důkazy, proto měly rozhodnout v pochybnostech v jeho prospěch. S ohledem na uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a to jak výrok o vině, tak i výrok o trestu, a sám ve věci rozhodl o zproštění obžaloby v celém rozsahu.
K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, když v něm uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů. Zároveň vyslovil souhlas s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu, a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/.
Obviněný řádně zastoupený obhájkyní (§265d odst. 2 tr. řádu) je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo zapotřebí posoudit otázku, zda lze uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud poukazuje na to, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tř. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, a nebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotněprávního posouzení. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel své námitky nevznáší vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci, nýbrž soudům obou stupňů pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů. Z výše uvedeného zákonného ustanovení také jednoznačně plyne, že dovolacím důvodem nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a pokud jde o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, vyplývá z něj, že Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotněprávního posouzení.
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu /§265b odst. 1 písm. g) tr. řádu/ přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění, a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posoudit hmotněprávní posouzení skutku. Přezkoumávané rozhodnutí bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud bude v rozporu právní posouzení uvedené ve výroku rozhodnutí, se skutkem jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než má na mysli ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. řádu je totiž podle námitek obsažených v dovolání spatřován pouze v nesprávném hodnocení důkazů, tudíž ve vadách skutkových. Dovolatel totiž musí v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) je podle obsahu dovolání spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotněprávní posouzení věci.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, „že v posuzovaném případě nebylo dovolání podáno z důvodu stanoveného zákonem“, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání obviněného odmítl. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. září 2002
Předseda senátu :
JUDr. Stanislav Rizman