ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.424.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 424/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2002 dovolání podané obviněným L. T., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 7 To 97/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 T 129/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 1 T 129/99, byl obviněný L. T. uznán vinným pokračujícím trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. a pokračujícím trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §202 odst. 1, §35 odst. 1, §53 odst. 1, 2 písm a), §54 odst. 3 tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 8000 Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 7 To 97/2002, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému a Okresnímu státnímu zastupitelství v Rokycanech dne 14. 5. 2002, obhájci obviněného pak formou náhradního doručení dne 17. 5. 2002.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 16. 7. 2002 dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto podle §256 tr. ř. o zamítnutí jeho odvolání. Jako důvod dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jež vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Formálně tedy dovolání opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že skutková zjištění soudů obou stupňů se nezakládají na pravdě, neboť jednání, jež je mu kladeno za vinu se nedopustil. Přípravné řízení i řízení před soudy bylo podle jeho názoru proti němu vedeno neobjektivně, nekorektně a zaujatě, přičemž orgány činné v trestním řízení nerespektovaly základní zásady trestního práva a trestního řízení. Důkazy, které navrhoval na svou obhajobu byly zamítnuty, soud prvního stupně fakticky ignoroval svědky, kteří svým svědectvím prokazovali jeho nevinu. Některé navrhované svědky přitom soudy vůbec nevyslechly, rozpory ve výpovědích poškozených přehlédly. Dále nebyly brány v úvahu okolnosti jeho zdravotního stavu ve vztahu k samotné možnosti spáchat skutek (držet střelnou zbraň), jakož i jiné důkazy (v dovolání podrobně specifikované) poukazující na jeho povahové rysy a objasňující okolnosti chování poškozených vůči němu. Soudy se také nezabývaly otázkou propojení nezletilých svědkyň s pracovníky Policie ČR a funkcionáři Obecního úřadu S. Tím, že fakticky nepřipustily provádění důkazů, které by jeho vinu vyvrátily, mu bylo v daném případě znemožněno vedení efektivní obhajoby.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Rokycanech v celém rozsahu zrušil a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s nedostatečností provedeného dokazování, s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně vymezení průběhu skutku (ohledně okolností významných pro posouzení znaků objektivní stránky trestného činu). Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch