ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.716.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 716/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2002 dovolání podané obviněnou JUDr. P. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 6 To 196/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 16/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 1 T 16/2001, byla obviněná JUDr. P. H. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl současně poškozený T. P., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 6 To 196/2002, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněné a jejímu obhájci dne 10. 6. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Bruntále dne 7. 6. 2002.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podala obviněná JUDr. P. H. prostřednictvím obhájce dne 12. 8. 2002 dovolání (dáno na poštu a adresováno soudu prvního stupně bylo dne 9. 8. 2002), kterým napadla jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto podle §256 tr. ř. o zamítnutí jejího odvolání. Jako dovolací důvod uvedla, že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu spočívá na nesprávně zjištěném skutkovém stavu a tím na nesprávném právním posouzení skutku a dále, že bylo nesprávně rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Odkázala přitom na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že podle jejího názoru odvolací soud postupoval v rozporu se zákonem, když se ve svém rozhodnutí plně ztotožnil se závěry i odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. Má za to, že soud pochybil, pokud se v odvolacím řízení nezabýval námitkami uvedenými v jejím odvolání. Podle obviněné nalézací soud nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a z hlediska skutkového nesprávně právně kvalifikoval její jednání. Pochybil také v tom směru, že neprovedl důkazy, které nabízela, a nezabýval se námitkami vůči ve věci vypracovaným znaleckým posudkům. Tímto procesním postupem soudu prvního stupně pak bylo porušeno ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., neboť soud nehodnotil důkazy na základě pečlivého uvážení všech okolností případu. Dále dovolatelka obšírně popsala jednotlivé výtky vůči konkrétním znaleckým posudkům a jejich hodnocení soudem ve spojitosti s ostatními důkazy s tím, že tyto uplatnila již v řízení před soudem prvního stupně, který se s nimi však nikterak nevypořádal. Nakonec poukázala na rozpory ve svědeckých výpovědích některých svědků a na jejich nevěrohodnost. Pro shora uvedené má obviněná za to, že nalézací soud neučinil všechny dostupné důkazy tak, aby byl co nejpečlivěji zjištěn skutkový stav věci, a také se nevypořádal s její obhajobou. Odvolacím soudem pak tato pochybení napravena nebyla.
Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud postupoval ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. a napadené rozhodnutí zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. pak příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zastupitelství se do rozhodnutí Nejvyššího soudu k podanému dovolání nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Jako dovolací důvody obviněná uvedla, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávně zjištěném skutkovém stavu a tím na nesprávném právním posouzení skutku, a že bylo nesprávně rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V rámci jejich specifikace (§265f odst. 1 tr. ř.) odkázala na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Pokud jde o odkaz na dovolací důvod uvedený pod písm. k) uvedeného ustanovení, v okamžiku podání dovolání, tedy dne 12. 8. 2002 (resp. ke dni, kdy bylo dovolání dáno na poštu), již byla v účinnosti novela trestního řádu, provedená zákonem č. 200/2002 Sb., která zaměnila a částečně doplnila text dovolacích důvodů, uvedených do účinnosti zmíněné novely v §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. Z citace zákonného vymezení původního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.) v podaném dovolání i z jeho obsahu je zřejmé, že obviněná opírá své dovolání vedle důvodu uvedeného pod písm. g) citovaného ustanovení také o důvod, který je nyní obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. /nikoli v písm. k) tohoto ustanovení/.
Pokud jde o dovolací důvod uplatněný dovolatelem s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá na nesouhlasu obviněné s nedostatečností provedeného dokazování, hodnocením provedených důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně vymezení průběhu skutku (zejména ohledně okolností významných pro posouzení naplnění obligatorních znaků trestného činu). Takové závěry soudů jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
Druhým dovolacím důvodem, prostřednictvím něhož je rozhodnutí krajského soudu napadáno, je, že „bylo nesprávně rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Jak již bylo shora uvedeno, jedná se o dovolací důvod uvedený (po novele trestního řádu zák. č. 200/2002 Sb.) v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. /nesprávně dovolatelem označený odkazem na písm. k) tohoto ustanovení/. Citované zákonné ustanovení, resp. jeho první alternativa však doslova zní „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí …“.
Procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku jsou taxativně vymezeny v příslušných ustanoveních trestního řádu upravujících řízení o stížnosti a odvolání. Podstata tohoto zákonem upraveného dovolacího důvodu je pak v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, na místo toho však opravný prostředek bez věcného přezkoumání odmítl nebo zamítl (např. jako opožděně podaný), aniž přitom byly splněny procesní podmínky pro takový postup. Smyslem dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném opravném řízení, které v rozporu se zákonem nebylo provedeno.
V posuzovaném případě však dovolatelka nesplnění konkrétních procesních podmínek pro zamítnutí odvolání (stanovených v §253 tr. ř.) neuvádí. Nesplnění podmínek pro rozhodnutí (nikoli však procesních) spatřuje v podstatě ve ztotožnění se odvolacího soudu se správností a dostatečností řízení provedeného soudem prvního stupně a s jeho skutkovými zjištěními a na ně navazujícím právním hodnocením, neboť podle názoru dovolatelky měl odvolací soud po věcném přezkoumání napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušit. Ve skutečnosti tak není prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu namítáno nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí odvolání ze strany odvolacího soudu, ale nesprávnost jeho závěrů učiněných na základě věcného přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.
Jak již bylo uvedeno výše, z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná podala dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněné odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch