ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.741.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 741/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. října 2002 dovolání podané obviněným M. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 61 To 83/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 161/2000 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný M. H. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. 2 T 161/2000 uznán vinným dvojnásobným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 trestního zák. a za tuto trestnou činnost byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pět a půl roku a zákazu pobytu na území hl.m. Prahy na dobu 5 let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 3. 2001, sp.zn. 2 T 161/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se obviněný M. H. uvedených trestných činů dopustil tím, že dne 31. 12. 1998 v J., v bytě rodiny G. a dále v průběhu prvního týdne ledna 1999 v J., na půdě klubovny, vysvlékl do naha nezletilého T. G. a nezletilého R. C., kterým třel pohlavní údy a požadoval po nich, aby mu třeli pohlavní úd a dále v přesně nezjištěné období kolem pololetního vysvědčení v zimních měsících roku 1999 v J. ve dvou případech třel pohlavní úd nezletilému M. H. a někdy v letních měsících 1999 v J., v bytě M. D. a dále v lese cestou na koupaliště vysvlékl M. D., kterému pak třel pohlavní úd a požadoval po něm, aby i on mu třel pohlavní úd.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 61 To 83/2002 jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Opis tohoto rozsudku byl doručen obviněnému a jeho obhájci Mgr. A. Č. dne 27. 5. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství Praha 5 dne 24. 5. 2002.
Proti citovanému usnesení městského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dne 26. 7. 2002 dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění dovolání konstatuje, že od počátku trestního stíhání svoji vinu důrazně popírá a namítá, že jeho trestná činnost nebyla náležitě prokázána. Dále podává svůj výklad situace v romské rodině v předmětné době ve vztahu k jeho osobě a hodnotí ze svého pohledu svědecké výpovědi nezletilých Romů, které považuje za nepravdivé, značně rozporuplné, především ohledně místa, času, způsobu provedení a poskytnutých finančních odměn. Konstatuje, že tyto rozpory v kontextu s jinými důkazy svědčily v jeho prospěch že se trestné činnosti nedopustil. Poukazuje na rozpor časového údaje o spáchání trestného činu ve výpovědi nezletilého M. D. a prokázání jeho hospitalizace v psychiatrické léčebně v inkriminované době a považuje odsouzení za tento čin, na základě tohoto důkazu, za nepřípustné. Namítá, že jeho vina nebyla dostatečně provedenými důkazy prokázána, v celém řízení shledává mnoho pochybností o tom, že by měl trestné činy spáchat, a namítá pochybení soudu v tom, že nebyla aplikována zásada „ in dubio pro reo“ ve prospěch obviněného.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že dovolání je formálně podáno z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však obviněný namítá nesprávné hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. být nemohou a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a současně vyjádřil souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný M. H. v dovolání uvádí jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z výše rozvedeného obsahu dovolání námitky dovolatele spočívají výlučně v jeho nesouhlasu obviněného s rozsahem provedeného dokazování, s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a na základě toho pak učiněných skutkových závěrů ohledně okolností významných pro posouzení znaků objektivní a subjektivní stránky trestného činu. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Sutková zjištění soudů však, jak již bylo řečeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík